Pravda je zejména v poslední době předmětem kupčení. Manipulují s ní politici, angažovaná média, ale i reklamní agentury. Hádají se o ni lidé v diskuzích pod články. Když v televizi uvidíte, jak zázračná tableta v myčce umyje i hodně připálený pekáč, raději to nezkoušejte a vyhnete se tak zklamání. Kdysi byl tisk hlídacím psem demokracie a nikdo si před ním nebyl jistý. Dnes média někomu patří a rčení koho chleba jíš, toho píseň zpívej, bylo dovedeno k dokonalosti. I většina nezávislých novinářů si udělá svůj názor a pak neinformují, ale komentují. Každý chce ukázat, že on ví, jak to je a má být.
Společnost je polarizovaná a do které bubliny patříte, takovou pravdu hlásáte. V jedné je Putin nezpochybnitelným padouchem a Zelenskyj hrdinou a v jiné je to naopak. Jedni velebí zelené náboženství a jiní ho mají za škodlivý nesmysl. Pro některé lidi je podstatné, zda se ministr po střelbě vrátil na večírek, pro jiné ne. Některé pravdy se vyvrbí časem, ale píší je vždy vítězové. Historické pravdy jsou tedy vždy pravdami vítězů. Pravdu je třeba brát v časovém a historickém kontextu. Když bychom začali až v květnu 1945, pak by byl hromadný odsun Němců z ČSR dost krutou událostí, ale ono to začalo mnohem dříve, a to dokonce ještě před Hitlerem. Ukrajinský konflikt také nelze chápat jen od 22. února 2022.
Některé pravdy se nám zdají být naprosto zřejmé. Barvy jsou barvy a chutě také, když si sáhnu na horké, spálím se. Ale i ty smyslové vjemy jsou ve skutečnosti pravdami dohodnutými. Maminka nám řekla, že tohle je červená a tráva je zelená. Tak jsme to vzali za hotové, ale nevíme, zda tato barva vyvolá v mozku maminky stejný vjem, jako v našem. Dohodli jsme se tak. Chutná všem sladké a slané stejně?
Pravda úzce souvisí s poznáváním, co je dobro a co zlo. A to je v životě velmi podstatné. Budou-li všechny pravdy relativní, jak to kdo chápe, bude takové i dobro a zlo. A tyto pojmy nás zakotvují v životě a jsou pro nás základní. Něčemu musíme věřit a o něco se opřít. Každý si vytváříme v mozku model okolního světa a soudy i návody chování se v něm. Čím dokonaleji náš model odpovídá realitě, tím snadněji a bezkonfliktněji se nám v ní žije. Když si takový realistický model vytvoří většina lidí, je společnost kompaktnější a stabilnější. Souvisí to pochopitelně i se vzděláním a rozhledem. Neměla by však nikdy sklouznout do úplné jednoty. Ta je příliš rigidní, zkostnatělá a neumožňuje potřebné drobné korekce. Je totiž dobré si být také vědom jiných názorů.
I pravdy se totiž mění a vyvíjejí, zvláště ty společenské. Hitler měl zpočátku pravdu, že Versailleská smlouva uvalila na Německo příliš tvrdé podmínky. Ovšem, co z ní vyvodil pak, tím přeoral celou Evropu. Prohibice byla v USA v letech 1920-30 také zavedena z ušlechtilých důvodů, ale vedla jen k nárůstu mafie a černého obchodu. Modifikují se postupně i zdánlivě pevné pravdy vědecké. Atomy byly zpočátku jen malé kousky hmoty, pak se rozdělily na protony, neutrony a elektrony a dnes jsou i kvarky či vlněním.
Tyto procesy však naštěstí probíhají pomalu a tak vždy musí ve společnosti existovat kotva základních pravd, o kterou se společnost opírá a ze které vychází její fundament a stabilita. Této kotvě se také někdy říká morálka. Ta předchází i zákonům, které z ní vycházejí. Kdysi zde vládla pevná křesťanská morálka a lidé se báli zatracení. Technický rozvoj tuto morálku oslabil a rozvolnil, ale člověk už je takový tvor, že se potřebuje něčeho bát a mít před něčím respekt. Jinak je jako utržený ze řetězu. Ale dnešní korektní stát s tím má problém. Křečovitě se snaží, aby se nikdo necítil nekomfortně. A to vede k absurditám.
Držte se zjevných pravd a přemýšlejte i o těch méně zjevných. Budete v životě úspěšnější a nebude vláčeni stádem.
Vyšlo v Neviditelném psu