Píše se rok 2002. Situace v České republice není jednoduchá. Celková
hospodářská recese vyhrotila i romskou otázku. Skupiny romských
aktivistů v severozápadních Čechách a na Ostravsku se dobře
zorganizovaly a požadují na českém státu právo na sebeurčení a právo
volného kapsaření na Václavském náměstí a Karlově mostě. Radikální
Romská osvobozenecká armáda (ROA) dokonce podniká první ozbrojené
akce a požaduje v tzv. romských Sudetech vytvoření
historicky prvního samostatného romského státu. V jejím čele
stojí radikální bojovník Dežo Arafarkas. České paravojenské oddíly
skinheads si to pochopitelně nenechávají líbit a podnikají nájezdy na
romská sídliště. Za této situace řada Rómů opouští republiku a žádá
o azyl ve Velké Británii, Kanadě a dalších státech. Mezinárodní
společenství to sleduje s velkým znepokojením a vyvíjí velký
diplomatický tlak na ČR aby vyhověla požadavkům menšiny. Poté, co
tato ultimáta rázně odmítl president V. Klaus svým typickým ”Ale
pánové, to je klasické nepochopení meritu problému”,
bombarduje NATO keramický plot v Matiční ulici v Ústí n.L.
a vepřín v Letech u Písku. Dežo Arafarkaš obsazuje město Most a
vytváří zde na sídlišti Chánov Prozatímní vládu. Prostředky pro
vyzbrojování ROA dodávají její bojovnice z Dubí a E55. Zakrátko
má ROA modernější výzbroj, než česká armáda. Protože vláda ČR
nesouhlasila s odstoupením Sudet, zahajuje NATO masivní
bombardování. Díky starším strategickým podkladům byly nejdříve
napadeny již pusté vojenské prostory Ralsko a Milovice. Grafitové
bomby ochromily pražské tramvaje a televizi Nova. Superpřesnou municí
byl zničen buffet Parlamentu a pražské mosty s výjimkou Karlova,
který díky solidní konstrukci odolává i laserovým bombám. Během útoků
v následujících pěti týdnech byla zničena celá infrastruktura
státu (tedy všech deset ještě fungujících podniků a obě opravny
obuvi). Prezident Václav Klaus byl prohlášen za Euronepřítele a
mezinárodní soud v Haagu na něj vydal zatykač. Postavil se za
něj však premiér Zeman, který ho rezolutně odmítl vydat EU se slovy
”máme spolu (rozuměj s V.K.) ještě nevyřízené účty
a rozdělaný většinový volební systém”. Situace však náhle končí
hapyendem. V souladu s historickými tradicemi, podepisují
Klaus a Zeman totální kapitulaci na pražském hradě. Její součástí je
okamžité přednostní přijetí ČR do EU spojené s tzv. Schöderovým
plánem obnovy zničené země ve výši 120 mld. euro. Země je plná
zahraničních investorů, nových technologií. V důsledku přetlaku
nabídky enormně klesají ceny dovozových automobilů a spotřebního
zboží. Česká koruna zpevňuje na úroveň švýcarského franku. Rómové se
vracejí do země a ve všeobecném blahobytu zapomínají na své
požadavky. Dežo Arafarkaš, zapomenutý, opuštěný a morálně zlomený si
otvírá erotický salon poblíž Chebu. Průměrný plat přesáhl výši
20 tis. Kč. ”Vždyť jsem vám to říkal už v r. 1998”,
neodpustil si repliku v sedmičce Novy V. Klaus.……
a
pak jsem se probudil. Celý zpocený, jak jsem se bál, abychom to
nakonec ještě nevyhráli. Píše však se rok 1999 a Zemanova vláda
smolí revitalizační program. 2.6.1999