Ve druhorách bylo krásně. Podnebí bylo teplé, všude hojnost trávy a další bujné vegetace. Však si také ještěři nestěžovali. Měli vybudovanou účinnou infrastrukturu cest, svými mohutnými ocasy mýtili nežádoucí vegetaci jako křoviny a vůbec pichlavé rostliny a kde to šlo pěstovali šťavnaté a voňavé trávy. Sdružovali se do stád, specializovali se a vedli čilý společenský život. Když zažehnali nebezpečí hladu a potravu si dovedli skladovat i na horší časy nic nebránilo v jejich množení. Netrvalo dlouho a Země byla plná ještěrů a jejich plantáží. Když takový sytý ještěr leží a přežvykuje a nemá co na práci začne přemýšlet. A tak se zrodili filosofové. Jeden z nich Malthussaurus varoval, že ještěři se množí geometrickou řadou, ale trávy přibývá jen pomalejší aritmetickou řadou. Ne, že by ho někdo poslechl. Říkali mu: ”To je na naše pětikilové mozečky moc složité”. Ale těmito úvahami nakazil ještěry, kteří si říkali ekologové. Snad měli snížené nebo překyselené žaludky, takže jim tak nechutnalo. Ti začali hlásat, že by se nemělo tolik jíst a stavět a vůbec, že je třeba chránit hmyz a ty nové divné malé živočichy s teplou krví, savce. Ti našim způsobem života trpí a mohli by nám jednou chybět. Ti nejtemperamentnější založili hnutí Ještěři Země. To se snažilo znemožnit každou novou stavbu, protestovalo hlasitě na každé větší plantáži. Nikdo je sice nebral moc vážně, ale zakrátko se stali každodenním koloritem a ještěři si na ně tak nějak zvykli. Když pak přišly další volby do ještěřího parlamentu, řekla si řada znuděných a přejedených ještěrů: ”A co tihle Ještěři Země, jsou stále v televizi a ještě v parlamentu nebyli”. A tak se stalo, že Ještěři Země volby skutečně vyhráli a sestavili většinovou vládu. A začaly se dít věci. Byl vydán zákaz všech nových staveb včetně plantáží, savci a hmyz měli na přechodech přednost. Nový ještěr se směl vysedět z vejce jen po předložení recyklačního potvrzení za jiného zlikvidovaného ještěra. Říkalo se tomu setrvalý pokrok. Kdo se protivil byl internován nebo dokonce recyklován. Důsledky nové vlády na sebe nenechaly dlouho čekat. Potravy rapidně ubývalo, podvyživení ještěři začali trpět nemocemi, které je kosily po tisícovkách. Zato savcům se začalo dařit, hned povyrostli a začali cíleně devastovat ty zbytky funkčních ještěřích plantáží. Zvláště myšovití v tom vynikali. A tak se během necelých sto let stalo, že ještěří civilizace na této planetě zcela vyhynula a její místo zaujali savci a mezi nimi zejména takové vzpřímené chlupaté opice, které začaly prošlapávat stezky a shromažďovat lesní plodiny na horší časy. Začal zkrátka věk savců. 14.5. 1999