V historii velkých říší a států se setkáváme s občanskými válkami. Postihli kdysi Římskou říši a v novější době USA i Rusko. Jsou důsledkem vytvoření jakéhosi patového stavu ve společnosti. Střet různých mocenských skupin či názorových konceptů.
Proč vyslovuji tuto obavu? V nedávné době většina demokratických zemí odsoudila teroristický útok Hamásu z Gazy na Izrael. Jeho cílem bylo zabít co nejvíce lidí, včetně žen a dětí, anebo je odvléct do zajetí jako rukojmí k dalšímu vydírání. Objevila se shromáždění na podporu Izraele, ale současně se v městech evropských demokratických států sešlo i mnoho demonstrací na podporu Hamásu a Palestinců s hesly o zničení státu Izrael. A nebyli to jen islámští migranti, kteří zaplavují Evropu. Také Francouzi, Švédové, Britové či Němci s islámskými kořeny, kteří zde mají občanství a žijí zde v několika generacích.
Tato hodnotová polarizace nevěstí nic dobrého. Když dojde na lámání chleba, můžete cizí státní příslušníky, kteří podrývají stát vyhostit. Ale co s vlastními státními příslušníky, kteří dělají totéž? Začne dělení na „dobré“ a „špatné“ Francouze? Je to důsledek letité imigrační politiky a vlastně taková „pomsta“ za kolonializmus. Teorie, že dojde po imigraci k asimilaci, totiž platí jen z části a to ještě u některých kulturních etnik. Nemáme problém s křesťanskými etniky, i východními. Též Vietnamci se zařadili do naší společnosti. Židé jsou už staletí její součástí.
Avšak prakticky to nefunguje s lidmi vyznávajícími islám (a také ne moc s Hispánci v USA). Islámské země, které po pádu kolonializmu získaly svobodu a čekaly úspěšný rozvoj, byly frustrovány tím, že se nekonal. Za svůj neúspěch viní Západ, upnuly se k islámu, který je pro ně východiskem i útěchou a jinověrci se pro ně stali nepřáteli.
Tento problém se bude jen zhoršovat díky populačnímu vývoji, protože porodnost evropských žen je ve srovnání s těmi arabskými nízká. A islámské etnikum drží při sobě bez ohledu, jestli je to vždy správné. Tak bude procentuálně přibývat etnicky nepůvodních Francouzů a dalších evropských národností. Také hodnotových rozepří a jejich ostrosti. Patová společnost se stane neakceschopná. Až tento podíl překročí padesát procent, může vyústit až v občanskou válku a rozvrat. Ostatně Libanon, kdysi „Švýcarsko Středomoří“ by mohl vyprávět.
Jistou nadějí je, že tento demografický vývoj bude tak rychlý, že se původně evropské křesťanské státy jen překlopí v islámské evropské státy, ve kterých má islámské obyvatelstvo většinu.
Naši minulí a včerejší evropští představitelé nastolili určitý trend, který teď běží a pracuje. Není snadné ho nějak zvrátit. A vlastně ani chuť. Setrvačnost společnosti je o mnoho řádů větší, než setrvačnost rozjetého nákladního vlaku. Demokracie často řeší problémy, až když je pozdě. Proto možná bude jen určitou historickou epizodou.
Dvakrát se v historii podařilo spojeným evropským úsilím odvrátit islámskou invazi do Evropy. Poprvé r. 1529 a podruhé r. 1683. Zdá se, že napotřetí zvolili účinnější taktiku.
Je to smutné, protože to byla zrovna multikulturní Evropa, která před stoletími nastartovala technickou civilizaci a blahobyt. Respektem k individuu a jeho názorům. Bude to škoda, ale nemusí to být jen katastrofa. Jak říká prof. Bárta, každý kolaps má v sobě zárodky něčeho nového. Útěchou nám může být, že islám, to nejsou jen sebevražední atentátníci a nesnášenlivost. I islám prodělal svůj „zlatý věk“ od 8. po 13. století, kdy byla velká část islámského světa ovládána různými chalífáty a zažívala vědecký, ekonomický a kulturní rozkvět. Zanechal nám spoustu krásných památek. Tak třeba si to pak připomenou.
Vyšlo v Neviditelném psu