Když analyzujeme všechny hlavní problémy, kterým lidstvo dnes čelí, nestranným vědeckým přístupem zjistíme, že jedním z hlavních faktorů, který se prakticky u všech prolíná, je přelidnění. Je nás zkrátka moc. Ať už se jedná o problém odpadů, kterých neutěšeně přibývá a zanášejí pevninu i moře. Dokud bylo lidí málo a bylo jen řídké osídlení, nebyl problém exkrementy shromažďovat v žumpách a odpady na smetištích. Příroda se o ně stačila postarat. Dalo se i uživit, protože když se nějaká oblast rozrostla, bylo dost místa na založení nových polností. Nakažlivé choroby se v dnešních megapolích šíří tak snadno, protože i ti mikrobi to mají od jednoho člověka k druhému jen kousek. Tehdejší mobilita se s tou dnešní nedá srovnat. I problém neshod, konfliktů a válek je palčivější při velkém zahuštění populace. Narůstající intenzita výroby nutně znečišťuje životní prostředí. Je otázkou, zda dlouhodobý trend koncentrace populace ve městech je tím pravým ořechovým anebo zadělává na velké problémy? Obávám se toho druhého.
Zajímavé je, že u většiny těchto problémů se hledají symptomatické nápravy, ale žádná studie nepojmenovává hlavního viníka – přelidnění lidstva, jako problém k řešení. I tak velká planeta, jako Země se totiž stává pro druh Homo sapiens malou.
Najde se někdy některý statečný a umíněný politik jako Marcus Porcius Cato, který ve starém Říme s oblibou rozpravu v senátu zahajoval větou „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno“, který by lidstvu připomínal jeho současný kardinální problém? Chápu, že je to problém delikátní, vždyť právo množit se patří k těm nejzákladnějším. Je to dokonce pud a podstata života. Jeho restrikce by se obtížně kontrolovala. Komunistická strana Číny to v minulém století zkusila a dodnes se z těchto důsledků vzpamatovává. Na nárůstu populace je závislých mnoho elementů společnosti, jako neustálý ekonomický růst či penzijní sytém. Hraje roli při návratnosti investic. V mnoha ohledech totiž hraje společnost se svými obyvateli pyramidové hry typu letadla.
Problém lidstva není jen v absolutním nárůstu populace, ale v tom, že k němu dochází v méně rozvinutých nebo zaostalých částech světa. Lidé se tam sami nedokážou uživit a je nezbytná pomoc ve formě redistribuce potravin a prostředků. A jako každá redistribuce je to velmi neefektivní. Nejen, že její část se nedostane k cíli díky korupci, ale že taková pomoc činí lidi závislými a zbavuje je přirozených instinktů sebezáchovy a odpovědnosti za svůj život. Má být tedy taková pomoc zastavena a ponecháno na přírodě, aby tam obnovila rovnováhu ve smyslu, ať jich tam žije tolik, kolik se jich tam uživí? Dobře víte, že to není možné a to nejen z humánních důvodů. Lidé by se totiž dali na pochod směr Evropa a jiné vyspělé země. Ostatně takových migračních vln zná historie nepočítaně. Zatím jsou přijímáni tu ochotně či se smíšenými pocity, ale morálka a následně i legislativa se ve společnosti vždy přizpůsobí palčivosti problému, takže otázkou je, jak to bude po pár dekádách.
Moc si nedovedu představit, jak by lidstvo mělo a mohlo problém přelidnění uchopit a řešit. Zatím se jakýkoliv pokus rovná politické sebevraždě. Zavést jen prostou reprodukci? K ozdravění planety by bylo třeba populaci dokonce snížit. Je to až Orwelovská představa, kdy pár bude moct počít potomka až po předložení úmrtního listu prarodiče. Nebo v nějaké závislosti na HDP státu, ve kterém žije či v závislosti na životním standardu. Budou součástí potravin a pitné vody antikoncepční prostředky a vyvoleným bude povoleno je zneutralizovat a počít? Představa hodná dystopické scifi.
Když ten problém ponecháme neřešený, nakonec si bude muset poradit příroda sama. Ať už četnějšími pandemiemi, vyvoláním válek, nárůstem genetických vad či tím, že expanze z primitivnějších oblastí rozvrátí ekonomiku vyspělého světa, nebude schopna v ní pokračovat a svět se krizí vrátí o řadu levelů níže. Příroda pak obvyklými prostředky upraví počet obyvatel nepohodlného druhu, který si dal pyšně do vínku člověk moudrý.
Vyšlo v Neviditelném psu