Na Zemi přibude každých 12 let jedna miliarda obyvatel. Je nás už 7,97 miliardy lidí. Populace nejvíce přibývá v nejméně hospodářsky rozvinutých oblastech Afriky, Asie i Jižní Ameriky. Zde převládá taktika co nejvíce potomků v naději, že část přežije a postará se. Pohlavní pud je zde ještě přírodní pod diktátem muže. Úlohou ženy je plození a starost o rodinu. Na nějaké osobní ambice nemá žena čas.
Na přelidněné planetě se hromadí odpady, ubývají fosilní suroviny a dobře se šíří epidemie. Prostě narůstají problémy. Civilizace má stále více styčných bodů s divočinou a tam přeskakují nové choroby. Do toho ještě oteplování klimatu, které ztěžuje obživu v populačně silných oblastech. Situace se zhoršuje a původně stabilní politická situace se stává stále nervóznější. Politici se ale tomuto problému úzkostlivě vyhýbají. Dobře vědí, že kdo by tento problém nastolil, rychle by skončil. Prostě nemá win-win řešení. Právo množit se patří (možná nyní trochu bohužel) k těm nejzákladnějším. Navíc to příroda zařídila tak, že je to i příjemné. Společnost, která by narození nového potomka dovolila až po předložení úmrtního listu prarodiče, je noční můrou řady scifi.
V poslední době se strmě rostoucí křivka populace přece jen malinko ohýbá. Ale není to řešení, ale jen drobná úleva. Indie předstihne v roce 2023 Čínu na pozici nejlidnatější země světa, informuje zpráva Organizace spojených národů. Oba asijské státy letos evidují více než 1,4 miliardy obyvatel. Zpráva zároveň varuje, že vysoká porodnost nejspíše ohrozí hospodářský růst. Populační boom totiž dusí blahobyt. Poradí si s tím technický rozvoj nebo problém přeroste ve všeobecnou krizi? V něco, co jsme dosud na Zemi nepoznali. Boj o místo, vodu a potraviny by rychle dokázal rozvrátit naši křehkou civilizaci. Jak dlouho to ještě dokáže utlumovat mezinárodní hospodářská pomoc?
Protikladem je starý kontinent – Evropa. Překonal středověk, zahájil objevitelské cesty a položil základ technické civilizaci. Spustil nejnovější technologickou revoluci. Teď doplácí na své úspěchy a v blahobytu pomalu vymírá. Zlenivěl a v dostatku postupně ztratil efektivitu i tah na branku. Chybí nám rozumná vize i duše. Říká se, že aktivní životnost civilizace je dnes kolem 250 let, tak to máme spočítané. Hrnou se sem migranti, kteří jdou za lepším. Možná tedy Evropa nevymře, ale pak už bude Evropou jen geograficky.
Společnost, kde je pohlavní pud svázán rozhodnutím ženy, která má navíc v ruce zbraň v podobě spolehlivé antikoncepce je prostě odsouzena k postupnému vymírání. Ne, že by ženy ztratily mateřský pud nebo netoužily po dítěti, ale uspokojí ho jedním, maximálně dvěma potomky, což nestačí ani na prostou reprodukci. Pak se mohou věnovat i kariéře a solidní přípravě potomka do života. Můžeme jim to zazlívat? Je to prostě fakt. Dokud byla striktně rozdělena mužská a ženská role, věnovaly se ženy téměř výhradně rodině a porodnost bývala mnohem větší. Ještě v minulém století nebývalo v dobře situovaných amerických rodinách výjimkou i pět dětí. Ale i muži zlenivěli a málokterý by dnes chtěl více, než dvě děti. Blahobyt a vzdělání jsou tedy paradoxně cestou do pekla každé civilizace díky faktoru, kde by to nečekala.
My máme pocit, že vymíráním kdysi tvořivé Evropy se svět propadne do jakéhosi středověku, že se utlumí rozvoj a technická civilizace. Ale to je klam, protože otěže už teď přebírá Asie, která nás překonává v mnoha ohledech. My jsme vyčerpali své vize a zvolna je proměnili v blahobyt. Tak jako před námi už mnohé civilizace. Teď je zase na „barbarech“, aby předvedli svoji představu. Při řešení přelidnění a migrace je nebude omezovat demokracie. Jejich řešení možná bude razantní, ale může současně vyřešit více aspektů.
Není to vše pokus přírody o vymýcení přemnožené technické civilizace a návrat lidstva do zemědělského hospodaření v souladu s přírodou? Je jasné, že přemnožený dominantní druh Homo sapiens není ani moudrý ani požehnáním pro planetu. Ale i kdyby to pokus přírody byl, je na něj už pozdě. Osm miliard lidí se už nedokáže uživit bez efektivního zemědělství, založeném na umělých hnojivech, které dodává chemický průmysl. Příroda možná bude muset zvolit nějaké razantnější řešení.
Vyšlo v Neviditelném psu 8.10.2022