Je možno sčítat jablka a hrušky?

Ve škole nás učili, že nikoliv a dávali nám za to pětky. No, co to je 4 jablka a 3 hrušky? Někdo namítne 7 kusů ovoce a má pravdu. Co to pak ale je 3 ryby a 2 cesty na hory? Zkrátka, i když se to nesmí, tak reálný život nás do toho nutí, protože vše má nějakou cenu a naše finanční i jiné možnosti jsou omezené. Musíme porovnávat, hodnotit a volit priority. Jak porovnat neporovnatelné?
Jedna cesta je přes finanční hodnotu, cenu. Ta představuje jakousi váhu, přes kterou se dá převést nesrovnatelná hodnota na peníze. 2 kg jablek.28 Kč/kg + 1 kg hrušek.36 Kč/kg + 4 ks kiwi.8 Kč/kus = 124 Kč. Takto také běžně postupujeme. Když hodnotíme varianty, tak si místo peněžních cen do těchto vah vkládáme své osobní priority. Třeba si v duchu řekneme, že jedna rodinná dovolená je jeden a půl násobek nového počítače. Tím se nesouměřitelné převádí na společný základ – to co chci a mám rád. Každý člověk pak má svoji vlastní a různou „prioritní měnu“. Těmi hodnotami může být pocit radosti, uspokojení, zabezpečení a i povinnosti. A jak se v realitě mění ceny, mění se i naše priority a hodnocení. Každý člověk má svůj „ceník“. Rozhoduji-li se, zda si koupit nový oblek nebo mobil, provádím vlastně výpočet cena mobilu.počet jednotek uspokojení z mobilu versus cena obleku.počet jednotek uspokojení z obleku. A co je větší to beru.
Jenomže jedno kritérium často nestačí a tak kombinujeme pocit uspokojení s mírou potřebnosti a bůh ví, čím ještě dalším. To ale znamená další vážení, tentokrát kritérií.
Správně cítíte, že už to není pravé rozhodování, protože s rozumem u něj nevystačíme. Musíme zapojit i emoce a ty hrají často rozhodující roli. Emoce vytvářejí ty tolik potřebné váhy, bez nichž by to nešlo. Čím podobnější jsou přínosy rozhodovaných variant, tím nervóznější z toho jsme, chápeme rozumovou marnost a tak nakonec pod tlakem vypomohou emoce. V takových situacích říkávám, je to jedno, tak si hoď korunou. Je to stejně dobré rozhodnutí, jako to vypjaté emoční. Vždy se snažíme o win-win řešení, tj. vybrat pro nás tu nejlepší volbu. Ale vždy to nejde, vzpomeňte na Sofiinu volbu v Osvětimi. Život nás občas i staví před volby vybrat to nejmenší zlo. A i to je důležité. Maximalizujeme uspokojení, ale současně se snažíme i minimalizovat utrpení.
Protože žijeme v heterogenním světě různých kvalit, tak každý den děláme desítky rozhodnutí a to, co bylo ve škole zapovězeno. Porovnáváme jablka s hruškami. Tak ať vám to jde.