Stačí se podívat na internet do diskusí pod články a člověk získá pochyby, zda přívlastek sapiens – moudrý není silně nadsazený. Na jednoho chytrého, co příspěvek napsal, připadá tolik hloupých. Jak říká můj přítel, nemůžou být všichni chytří, to by umřeli hlady. Jenže to je přirozená dělba práce, kdy hodně pracovitých lidí muselo vytvořit nadbytek, aby těch pár mohlo vymýšlet, jak život zlepšit a ulehčit tvrdou práci. Potřebovali se navzájem. Ti vymýšleči, ale časem zesložitili život natolik, že mu už málo kdo do detailu rozumí. Ti méně vzdělaní dlouho věřili svým vzdělancům a dali na jejich slova.
Vše změnil internet a dnešní hektická doba, kdy každý myslí, že všemu rozumí, počínaje fotbalem a konče vakcinací. Vždyť stačí přece zagooglit. Ano získáte informaci, často v několika protichůdných verzích. Moře informací a jak si z něho vybrat tu správnou odpověď? Která informace více zaútočí na mysl průměrně vzdělaného člověka? Ta, která trpělivě vysvětluje, jak informace z vakcinační RNA postupně vytváří v těle protilátky anebo ta, co říká, že u pár desítek lidí z milionu vznikla sraženina či silná alergická reakce. Negativní informace vždy více zaujme. Je to historické a chránilo nás to už od pravěku. Jenomže pak by měl nastoupit rozum a zhodnotit, co mě víc ohrožuje. Jestli šance, že budu mezi těmi dvaceti z milionu, co měli komplikace, které možná nakonec přežili (a které by třeba vznikly i bez očkování, kdo ví) nebo mezi 4 - 18 % (čili 40 až 180 tisíci z miliónu) mrtvými s covidem, podle věku, pokud ho dostanu.
Není to zdaleka o vzdělání, protože moje babička měla jen osm tříd, ale daleko více praktického selského rozumu, než někteří dnešní maturanti. Potřebovala ho a bez něho by nevyřešila náročné i každodenní situace. Dnešní generace té potřebě už tolik vystaveni nejsou, protože život se stal snadnějším. To je samo o sobě dobře a žádoucí, ale co se netrénuje zakrnívá. Když se nemusíme často důležitě rozhodovat, tak se naše schopnost správného úsudku snižuje. Natož v dnešní komplikované době. S člověkem, který si uvědomí, že něčemu nerozumí, to není tak zlé.
Ale někteří lidé, co píší diskuse pod články, dobře vědí, že píší blbost a stejně to tam napíšou. Třeba jen proto, aby naštvali svého protivníka, či posílili svoji bublinu. To pak je opravdová hloupost a poťouchlost. Jenže to bychom nesměli mít emoce. A naštvanost a pocit bezmoci mezi ně patří.
Teď asi čekáte nějaký závěr. Pokoušela se o něj řada myslitelů. Někteří dospěli k názoru, že Lidstvo, to zní vznešeně, jenomže lidi jsou svině. Gustav Flaubert podlehl pesimizmu: Hloupost je něco neochvějného. Všechno, co na ni zaútočí, také na ní ztroskotá. Na obou citátech něco je. Hloupost je asi věčná, protože jak jinak by moudrost vynikla? Často je k pláči, ale někdy se také díky ní od srdce zasmějeme.