Lidé celé věky neustále sní o opravdové absolutní svobodě a básníci je v tom podporují. A přitom si neuvědomují, že už ji měli. Absolutní svobodu měl osamělý pravěký lovec lovící v lese či savaně. Mohl udělat jakékoliv rozhodnutí, nikdo ho v ničem neomezoval. Byl sám sobě bohem. Za svá rozhodnutí měl také plnou odpovědnost a v té absolutní svobodě také zpravidla moc dlouho nepřežil. Jako tvor společenský se proto začal sdružovat do tlup a část svobody vyměnil za větší bezpečí. Musel dodržovat pravidla kmene, kterých nebylo mnoho, ale byla striktní a vymahatelná a vyhnání z tlupy znamenalo smrt.
Vývojem vznikala větší společenství, pravidel přibývalo a svobody ubývalo. Ale lidé se tomu podrobovali, protože se cítili méně ohrožení.Směňovali svobodu za sounáležitost. Kromě pravidel vesnice či města přibyla pravidla pána či vládce. Středověk si usurpoval řadu základních práv člověka od svobody pohybu, přes pracovní povinnost, až po mystické právo první noci. Osvícenectví zdánlivě ubralo a řadu základních svobod postupně uvolnilo. Ale nebylo to zadarmo. S nástupem kapitalizmu a nárůstem populace ve městech přibylo bezpočet zákonů, vyhlášek a regulací, které předepisují, co člověk může a nemůže.
No a dnes si normální člověk není jist mírou své svobody, protože nikdy doopravdy neví, co vše může a co už je zapovězené. Dokonce ani právníci to neznají zpaměti a musí odpovědi hledat v rozsáhlé sbírce zákonů. Je toho tolik, že by se z toho jednomu zatočila hlava. Už jen když vyjdete třeba nakoupit, musíte se řádně obléct a nahý nemůžete jít ani v sebevětším vedru. Na chodníku byste se měl pohybovat vpravo a před přecházením ulice, samozřejmě jen na vyznačeném přechodu, se řádně rozhlédnout, případně počkat na zelenou. Do marketu můžete vstoupit jen s košíkem či nákupním vozíkem. Do spolunakupujících nesmíte vrážet a musíte čekat až se místo uvolní. Nabízené zboží nesmíte v obchodu rozbalovat a ochutnávat, jestli stojí za koupi. Samozřejmě za něj musíte řádně zaplatit. Děláme to automaticky, i když pravěkému lovci by to bezpochyby připadalo divné a zbytečně svazující. Holt byl svobodný….
Abychom přežili, musíme chodit do práce a tam dodržovat spousty předpisů. Když se nám někdo nelíbí nebo nám ublíží, nemůžeme ho už jednoduše zabít, ale od toho jsou tu složité právní procedury. Teď řeknete, no to je přece civilizace, to každý pochopí a automaticky se tomu podřídí. Ano, svobodu jsme proměnili v civilizaci a ani nám to nepřišlo. Protože to postupovalo pomalu a neměli jsme moc na výběr. Ti rebelující svobodní postupně vymřeli.
Správně ale namítnete, že není omezení jako omezení. To, že musím na silnicích jezdit vpravo, mi tolik nevadí, jako když řeknu, co si myslím a oni mě zavřou. I to jsme zažili, ale můžeme zažít i dnes, pokud byste se třeba otřeli o vyznání či rasu nebo holocaust. Takže svoboda projevu a nejen projevu v civilizaci je vždy jen odsud posud. Samozřejmě jsou společnosti, ve kterých se člověk cítí svobodnější a volnější, než v jiných. My máme v současné době celkem štěstí a na východ i západ od nás je to se svobodou spíše horší. Pokaždé v jiném smyslu.
Milovníci absolutní svobody budou zklamáni, protože ve společenství je svoboda vždy omezena a je jen relativní. Už jen tím, že naráží na svobodu těch ostatních. Musí vzniknout jakýsi průnik udržitelné svobody, který vyhovuje většině. A armáda zákonodárců a byrokratů se neustále snaží, aby těch omezení a regulací bylo co nejvíce. Jste-li podnikatel, zkuste vymyslet a na trh zavést nový výrobek, natož lék. Možná se jednou soukolí civilizace těmito omezeními zadře. Pak už nebude člověk svobodný, ale civilizovaný.
Ale přece jen milovníci absolutní svobody nevyjdou naprázdno. Máme absolutní svobodu svých myšlenek. Můžeme si ve své fantazii představit cokoliv, dokonce v myšlenkách snít, krást či zabít. Je to jen naše hájemství, do kterého nikomu nic není. Tedy zatím. Věda postupuje rychle kupředu a tak jako naše ulice jsou plné sledovacích kamer, samozřejmě ku našemu prospěchu, tak není vyloučeno, že jednou přibydou i antény na snímání myšlenek kolemjdoucích. Tak sněte, dokud to jde.
Vyšlo v Neviditelném psu 7.4.2021