Příliš dlouho jsme žili v blahobytu a nabyli dojmu, že se nám nemůže nic stát, že máme všechno ve svých rukách. Lidstvo jako celek se přemnožovalo a příroda musela začít reagovat. Je nás hodně, tak jsme i pro virus rozumnou a lákavou potravou – hostitelem. Covid nám za rok stačil pěkně zamávat s naším životem a to horší teprve přijde, až se mutacemi vyladí na optimální sílu. Civilizace Homo sapiens je totiž ideální pro šíření schopného patogenu. Jako pavučina pokrývá velkou část souše, sdružuje se a cestuje na velké vzdálenosti. Je svobodomyslná a nerada si nechává vnutit nějaká omezení.
Žasnu nad naivitou protestujících proti rouškám a opatřením, chřipčičkářům, kteří to už chtějí mít za sebou a žít zase po staru. Podobně jako člověk, kterému lékař oznámí rakovinu, si to nechtějí připustit, popírají, zlobí se, smlouvají a jednají emocionálně. Nechtějí si připustit, že covid změní strukturu lidské civilizace. Někteří zkrachují a jiní na covidu vydělají. Život a zvyky to změní všem. V jistých oborech, především těch závislých na fyzické přítomnosti lidí se nebude vyplácet investovat a budou skomírat. Ubude cestovek, vleků a restaurací i hotelů pro turisty. Nebude to jen o covidu, je tu riziko dalších epidemií a v záplavové oblasti také nebudete stavět moderní hotel. I lidé budou časem opatrnější a nebudou se tolik shromažďovat, cestovat. Pak může vláda restrikce zrušit a stejně budou hotely a restaurace poloprázdné. Nebo myslíte, že v období morových epidemií lidé halasili v plných krčmách?
Zchudneme všichni, protože státy vynakládají hříšné peníze, aby zabránily nejhoršímu. Otázka zní, jak dlouho to bude trvat, než se společnost vymaní z krize. To dnes nikdo neví a kdo vám to tvrdí, tak mu nevěřte. Lze najít na pandemii i něco pozitivního? Jistě jako na všech krizích, někdo na ní pohádkově zbohatne a pro jiné je příležitostí. Především výrobci ochranných pomůcek, desinfekcí a také farmaceutické firmy produkující vakcíny. Obzvlášť, jestli se očkování bude muset po půlroce či roce opakovat modifikovanou vakcínou, podobně jako je tomu u chřipky. Zrychlí se elektronizace a digitalizace společnosti. S počítači teď pracuje mnohem více dětí i seniorů. Pandemie je zlatá doba e-shopů, rozvozových společností a bezhotovostního placení. Home office bude lukrativní formou pro mnohé zaměstnavatele a časem nebude jen nabízenou možností. I vzdělání se stane trochu distančním. Šíří se e-sport, nejen že lidé sami hrají sportovní hry, ale také jiní se na ně dívají podobně jako na stadionech. E-sportová platforma Twitch hlásí nárůst průměrného počtu diváků o 62,5 %. Dokonce se vyjednává o účasti e-sportu na olympijských hrách. Některá divadla hrají bez diváků a streamují svá představení na net. Obdobně muzea. Zatím zdarma, časem jistě za peníze. Nové formy kultury mohou rychle zdomácnět. Podobně jako si už nemusíme fyzicky kupovat nosič, abychom si mohli přehrát oblíbené skladby či film.
Povede to k většímu individualizmu a budou lidé méně komunikovat? Možná, ale časem si najdou nové, bezpečnější formy komunikace. Karantény vyhovují introvertům a extroverti trpí. Bude to určitý otřes, jako byl přechod z manufaktur na tovární výrobu, či vpád elektřiny a technologií, ale lidstvo se opět přizpůsobí. Najde si svoji optimální parketu přizpůsobenou okolnostem. Toho, co nás bude omezovat, bude totiž přibývat. Nejen riziko epidemií, ale vyčerpání surovin a paliv, změny klimatu, sociální otřesy. Třeba krize demokracie z polarizace a populizmu.
Ale snad budou mít lidé stále různé názory i touhy a budou o nich ochotni diskutovat. Spíše je nabízet, než vnucovat. A budou hledat řešení. Proto je dnes rouška více, než co jiného symbolem odporu a odhodlání se s covidem poprat. Prostě to nevzdat.
Vyšlo v Neviditelném psu 2021