My lidé si jasně uvědomujeme, že žijeme a že jsme to my, daní jedinci. Nejsme si jisti, zda to tak mají i ostatní zvířata a sebeuvědomování jim spíše upíráme. Natož nižším živočichům. Jsme na své vědomí hrdi a myslíme si, že jsme v tom jedineční. Lidská společnost je však jistou analogií mnohobuněčného živočicha a proto nás znepokojuje otázka, zda by v ní mohlo vzniknout i celospolečenské vědomí a samouvědomění se? Z jednotlivých „já“ k společnému „my“. Historie nahrává tomu, že to možné je. Vždyť tomu nasvědčují takové postuláty jako „Co je dobré pro stranu, je dobré i pro všechny lidi“. Nebo náboženská víra. Třeba to už dávno existuje a řídí zákonitosti společenského vývoje, kterému my často nerozumíme a nechápeme jeho smysl. Nemůžeme to vnímat, tak jako játra, cévy a neurony nemají tušení o našem vědomí a myšlenkách v něm vznikajících. Jen jsou mu podřízeny a slouží mu. Naše role ve společnosti je podobná a každý si plníme tu svoji roli, kterou jsme si, možná s trochou svobody, mohli i vybrat nebo přizpůsobit. Jestli takové vyšší vědomí existuje, tak je nám nejen nepochopitelné a utajené, ale také nepředvídatelné.
I lidé v historii dlouho nevěděli, kde v nás sídlí naše vědomí a favorizovali srdce. Na mozek přišli až mnohem později. Kde by bylo centrum celospolečenského vědomí? Mocenské centrum velmocí nebo někde úplně jinde, jak naznačují některé spiklenecké teorie? Možná bychom byli opět překvapeni. Ohraničené centrum ani nemusí být a vědomí může být rozprostřené po celé společnosti. Prostě jako neuronová síť, kde roli neuronů plníme my.
Jediné, co asi každou úroveň vědomí charakterizuje je nějaký základní princip a cíl. U biologických systémů to bude zřejmě souviset se zabezpečením energie a přežití v čase. A jestliže současní obyvatelé vyspělé Evropy vymírají, co by takové společenské vědomí zvolilo k nápravě? Také vás napadá migrace? Jak ale vysvětlit snahy o boj s klimatem, útok na klasickou rodinu a podpora LGBT a věčný návrat levicových myšlenek? Asi se marně namáháme a „játra“ nebo „žaludek“ na to nepřijdou. Proto také vývoj lidstva neřídíme, ale jenom zpětně vysvětlujeme a komentujeme. Ale naše nervová činnost podléhá někdy neurózám, či dokonce bipolárním a jiným poruchám. Co když nejinak je tomu i u společenského vědomí? Pak nám nezbývá, než si takové poruchy odžít a doufat, že se společnost zase uzdraví.