Jsem rád, že jsem bělochem

Možná je to dnes trochu opovážlivé prohlášení, ale je to tak. Ti všichni, co teď útočí na bělochy a házejí na ně špínu za činy před mnoha generacemi, jim totiž v skrytu duše závidí. Závidí, že jsou potomky lidí, kteří vybudovali současnou civilizaci a základy toho, že se má řada lidí dobře. Zkrotili páru, elektřinu i atom. Natolik dobře, že veškeré své úsilí nemusí soustředit jen na shánění obživy, ale také mohou pranýřovat bílé a pokřikovat na demonstracích. Barva kůže tady není zásadní, spíše úsilí, zvídavost a vytrvalost. A umět myslet na budoucnost.
V lidské historii existovaly různé systémy. Zatratíme Římany za to, že využívali práce otroků a feudálové nevolníků? Marxisté zatracovali zlé kapitalisty vykořisťující dělníky. Ale to byly tehdejší hospodářské vztahy a bez nich by společnost nepřežila. Po bitvě je každý generálem a kritizovat to z dnešního pohledu je obdobné, jako vyčítat předkům proč používali volské potahy a nevyrobili si parní stroje nebo spalovací motory. Prostě to tak tehdy chodilo a posuzovat jestli to bylo správné z dnešního hlediska, nemá žádný smysl. Asi jako hodnotit jeskynního strážce ohně z hlediska dnešních protipožárních předpisů. Je to historie lidstva a my bychom se měli spíše starat o to, aby dnes nedocházelo k utiskování lidí oproti dnes platné legislativě.
V loňském roce běžel v české televizi seriál o našich šlechtických rodech Modrá krev, který neodolatelným způsobem moderoval pan František Kinský. Tehdy jsem si uvědomil, že šlechta nebyla šlechtou jen kvůli majetku, ale také kvůli své vizi a odhodlání ji naplňovat. Líbila se mi opakovaná teze, že majetek není jejich osobním vlastnictvím, mají ho v opatrování, aby ho předali stejný nebo zvelebený svým potomkům. Jednotliví představitelé dokazovali, že nebyli elitou národa náhodou a mají co říct i současnosti. Obdobným způsobem byla v racionální Evropě postupně vybudována současná demokratická civilizace, kterou dále rozvinuly kdysi Spojené státy. Ta, jako dílo bílého muže, přinesla nakonec i svobodu otrokům všeho druhu a dalším utlačovaným. Byla sebevědomá a dokázala se ubránit i před dvěma totalitními hrozbami dvacátého století.
V historii byly i jiné významné civilizace nesouvisející s bělochy, ale vždy byly založeny na konzistentní vizi a jejím důsledném uplatňování. Každá civilizace má však podobně jako lidský život vymezené období výsluní, stínu a konce. Ta naše nyní prochází krizí, kterou bych nazval krizí z blahobytu. Jak jinak vysvětlit samoobviňující a destruktivní tendence z vlastních liberálních řad? Zabývání se okrajovými problémy, adorací menšin, diverzitou pohlaví a mezilidských vztahů. Vždy, když společnost řádně nefungovala, hledal se nepřítel. Vnější nepřítel. Dnes se však hledá v nás a rodí se nové náboženství – klimatický alarmizmus. Politická korektnost modifikuje i jazyk ve smyslu Orwellova newspeaku. Stále více se zdá, že Orwell byl prorokem. Zapomněli jsme směr a cíl, především ten vertikální.
Nechce se mi však věřit, že by bílý muž tak snadno vzdal své kořeny a svoji civilizaci. Že by rezignoval. Na to je příliš krásná a stála úsilí mnoha pokolení. Snad si ještě vzpomeneme na své otce a dědy. Musíme začít znovu u svých dětí a vnoučat. A proto jsem rád starým bílým mužem.
Vyšlo v Neviditelném psu 30.6.2020