Nepochybně jsou a není jich málo. Je to takové poslední varování, abychom změnili některé zvyky a způsob života. S rozvojem medicíny jsme nabyli dojmu, že jedinou hrozbou je rakovina a kardiovaskulární choroby, případně ty civilizační. Infekce, že máme pod kontrolou díky antibiotikům a očkování. Před lety přišlo první varování v podobě viru HIV. Je sice smrtelný, ale trvá to dlouho a lidé si za to konec konců mohou sami, svým chováním. Další epidemie eboly či SARS jsme vždy jakž takž uhasili. Vrací se ale i banálnější infekční choroby. Ale globalizace, kdy lidé často a mnohdy zbytečně cestují a pronikání přemnoženého lidstva do divočiny vytváří ideální podmínky pro rychlé rozšíření epidemie. A tak budou přicházet další infekce, až se vyšlechtí vysoce smrtelný a tak akorát rychlý virus, s kterým si už neporadíme. Jistě nevymře úplně celé lidstvo, na opuštěných ostrůvcích v Polynésii či jinde pár lidí přežije, ale vrátí je to o mnoho století, ne-li tisíciletí zpět. Dinosauři měli svůj asteroid, my můžeme mít svůj virus.
Po útocích 11. září zůstalo mnoho opatření, které výrazně ovlivnily náš život. Pochopitelně nepříjemně, ale dokázaly utlumit letecký terorizmus. Nejinak tomu bude po koronaviru. Zjistíme možná, že mnohdy zbytečně cestujeme a obchodní cesty nahradí a zlevní videokonference a naše dovolené později možná virtuální realita. Ztratíme sice genia loci, ale získáme pohledy a nadhledy, které bychom na místě nikdy neviděli. A za zlomek ceny a bez úmorného vedra, či mrazivého chladu. Budeme možná méně bloumat po obchodních centrech a o to víc brouzdat po e-shopech. Že lze tak kupovat i potraviny mnozí zjistili během karantény. Řada lidí si uvědomí, že jsou schopni efektivně pracovat z domova a ulehčí sobě i zaměstnavateli. Jiní, že by je to zničilo a zaměstnavatel nakonec vyhodil.
Digitální technologie už teď narušují sociální kontakty a tento trend „každý jen ve své malé sociální bublině“, se možná prohloubí. Epidemiologové zajásají a sociologové zapláčou. Epidemie se stanou trvalým sezónním koloritem a roušky častým módním doplňkem. Některá odvětví jako letecká doprava, cestovní kanceláře čeká trvalý útlum a s tím se svezou i hotely a restaurace. Na několik točených budou chodit opravdu jen skalní štamgasti. Ostatní jen příležitostně s oslavou či výročím. Posílí to domácí turistiku a naše země rozhodně má co nabídnout.
Lidé i stát pochopí, že není možné neustále nastavovat ruku a volat stalo se mi toto příkoří, státe pomoc a nahraď. Jsou rizikové oblasti podnikání a bude jich stále více. Omezí se a lidé se do nich tak nepohrnou, jako se nehrnou do záplavových oblastí. Naučí se přijímat riziko a rány osudu. Nebude to jednoduché a povede to k politickému boji, zda se navrátí socializmus, tentokrát evropský se všemi neduhy, nebo kapitalistická společnost sebevědomých samostatných lidí. Věřme a přičiňme se o to druhé.
Budeme stále více sledováni a registrováni, pochopitelně v zájmu našeho zdraví a bezpečnosti. Zpočátku nám to bude vadit, ale zvykneme si, jako na všechno dosud. Nakonec si dáme dobrovolně zavést podkožní čip, který nahradí občanku, platební kartu, zdravotní pojištění, tramavajenku, průkaz do knihovny a bůh ví, co ještě. Vždyť náš pes ho má už roky a vždycky ho najdou, když se ztratí.
Jaké je tedy poselství koronaviru? Možná takové: už jste byli moc zpovykaní a nevěděli roupama co dělat. Přemnožujete se a je vám to jedno. Lezete nám do divočiny a vůbec jste moc bezstarostní. Potřebujete lekci.
Vyšlo v Neviditelném psu 25.5.2020