Měli jsme už dobu kamennou, železnou, století páry a čeká nás snad doba falešná? Proč tyto obavy? Informace, které mají v naší civilizaci zásadní význam, se zatím šířily dost náročným způsobem. Nejprve vytesané do kamene či vyryté do hliněných desek, pak ručně psané na papíře. I knihtisk něco stál, stejně tak jako jejich šíření v novinách, rozhlase, filmu či televizi. Čili každý si rozmyslel vydávat zbytečné náklady na publikování nějakých nesmyslů, či falešných a návodných zpráv. Až najednou přišel internet a sociální sítě. Člověk může do sítě publikovat s minimálními náklady, takřka zdarma. A navíc to může být i anonymní. To logicky spustilo stavidla tomu horšímu v lidské povaze, a že toho tam je. Stačí se podívat na diskuzi pod články.
Zprvu to tak nějak nevadilo, všichni se opájeli bezbřehou svobodou, ale když se začaly objevovat návody k sebevraždám, návody na sestrojení výbušných zařízení, nenávistná a šikanózní sdělení, tak se to většině lidí začalo příčit. Internet se stal regulérním místem střetu ideologií a náboženství. Ale co s tím, když internet je svobodný a nikde není centrálně řízený. To je jeho podstatou a proto nabyl takového rozmachu. Totalitní režimy zavádějí různé filtry s blokováním nežádoucích stránek a hlavní hráči sociálních sítí jsou vyzýváni, aby s tím něco udělali. Svobodu názorů ano, ale ne těch špatných a zprávy ano, ale ne ty lživé a falešné. Jenže to je nadlidský a sisyfovský úkol. Který názor či zpráva je už falešná a která ještě ne? A která je správná? Při ohromných tocích dat v síti to navíc nemohou dělat lidé, ale musí nasadit algoritmy umělé inteligence. Ale ta udělá jenom to, na co ji navede a naučí člověk.
Navíc vědci zjistili, že nepravdivé zprávy se šíří o 70% rychleji, než ty pravdivé. Jsou totiž zajímavější a překvapivější, než ty pravdivé. A lidská mysl je chytlavější k negativní zprávě. Je to geneticky podmíněno. To, že je něco špatně, bylo důležitější pro přežití jedince či kmene, než pozitivní informace, že ovoce v lese už dozrává. Bývá u nich také důležité rozhodnout o tom, jde-li o omyl, lidskou hloupost nebo cílevědomou lež.
K lidem se v historii dostávaly většinou jen lokální zprávy z jejich okolí. Ty pro ně byly důležité a lidé se často stávali i přímými aktéry těchto událostí. Pravdivost tedy mohli posoudit vlastní hlavou. Naproti tomu v dnešní globalizované společnosti dostáváme většinu zpráv jen zprostředkovaných, často odněkud z dálky a jsou nám předkládány k věření. Stavíme se k nim podle svého vzdělání a zkušenosti. To přispívá k celkové relativizaci společnosti. Navíc politická korektnost nepreferuje ani tak pravdivost zprávy jako její soulad s tím správným názorem. Nedobrým vzorem pro všechny ty fake news je i reklamní a marketinkový průmysl. Když se může lhát tam, tak proč ne jinde? Už Josef Goebbels zjistil, že nejúčinnější lží je upravená polopravda.
Ty tam jsou doby našich babiček a jejich tvrzení, bylo to přece v novinách a televizi, tak to musí být pravda. Nemusí a často nebývá. Zatím je na internetu snad většina zpráv spíše pravdivých, ale trend se obrací a přijde doba, kdy tomu tak nebude, respektive, kdy tomu nebudeme moct věřit. Pak bude život jen složitější a my budeme muset spoléhat na svůj úsudek a instinkt. Navíc život není černobílý a co se zprávami, které jsou falešné jen trochu. Ve smyslu na každém šprochu….
Proč se stáváme prolhanou společností? Zmizely totiž morální zábrany. Kdysi měl každý v sobě pevné zábrany vycházející z židovsko-křesťanské tradice. Ubližovat a lhát je špatné. Ale druhá světová válka a totalitní komunizmus zbořily tyto zábrany. Rozšířil se ateizmus a povědomí, když oni mohli dělat takové věci, tak proč já bych nemohl občas jen zalhat nebo něco si v práci vzít? A tak studenti podvádějí při zkouškách s miniaturními sluchátky v uších a mikrofony v rukávech, partneři se špehují a stát špehuje občany.
To vše přispívá k tomu, že lidé se uzavírají do společenských bublin obdobných názorů a ty jiné ignorují. Ti, kteří se mnou souhlasí, mě utvrzují v mých názorech. Je to jakýsi pozůstatek kmenové soudržnosti. Dohodnout se s tím, kdo s vámi nesouhlasí, je nesmírně těžké. Fakta budou dost možná překřičena emocionální reakcí. Lidský mozek se totiž cítí „novými“ fakty ohrožen a odpovídá vyděšeně až agresivně. Náš mozek se nás neustále snaží uchránit před novými informacemi, které jsou v rozporu s našimi názory a mohly by znamenat ohrožení naší identity. Když se dostaneme do styku s informacemi, které jdou proti našim názorům, mozek se chová podobně, jako kdybychom se fyzicky ocitli v ohrožení. To je důvod, proč řada lidí reaguje tak agresivně na informace, které je usvědčují z omylu. A proto je tak těžké debatovat třeba o politice racionálně a kultivovaně.
Jak bude vypadat svět za půl století? Bude ještě více zahlcený informacemi, než ten dnešní. Lidé budou možná unaveni a budou méně řešit jejich pravdivost. Budou je posuzovat ještě emocionálněji, z hlediska toho, jsou-li pro ně užitečné či ohrožující? Nebo budou rezignovat a budou věřit jen tomu, co si sami osahají? A jestli umělá inteligence pozná, že člověka lze snadno ošálit falešnou informací, máme se na něco těšit.