Humanizmus patří bezesporu mezi pyšné výdobytky lidstva a jeho synonymum lidství se odvozuje z jeho názvu. Proto si asi říkáte, jaká úskalí a stíny mohu mít na mysli. Jenomže na světě není nic jen černé nebo bílé, nic není jen stoprocentně dobré. Nůž nám dobře slouží v kuchyni, ale někdo ho též použije k bodání.
Humanizmus přinesl společnosti mnoho dobrého a posunul nás hodně dopředu. Dnes jsme dokonce až v demonstrativní fázi humanizmu, kdy se bílá rasa obviňuje a kaje, že před staletími její předci zotročovali černé spoluobčany, ač je často kupovali od jejich silnějších soukmenovců. Nějak zapomínají, že i kolébka civilizace Řím byla postavena na otroctví. Vstřícnost k migrantům v některých západoevropských zemích začíná ohrožovat jejich vlastní etnikum. Průměrný občan dnes není zajímavý a o to víc pozornosti je třeba věnovat menšinám, zdravotně postiženým a prostě těm, kteří vybočují. Ve školách se přizpůsobujeme znevýhodněným na úkor nadaných žáků. Být normální totiž přestalo být zajímavé.
Je báječné, že se pyšníme velmi nízkou kojeneckou úmrtností a dovedeme zachránit nedonošené děti s porodní hmotností i pod 1000 g. Naše zdravotnictví slaví úspěchy, jenomže současně s tím odstavilo přírodní výběr na vedlejší kolej. Přežijí i slabí a neduživí a začlení se do genofondu. Postupně začnou mít problém všichni. Tedy ne my, ale budoucí generace. To je možná horší, než klimatická změna, o které se tolik mluví. Před ní se přemístím, skryju. Ale své geny nepřemůžete. Ne, nepléduji pro zavedení aktivní eugeniky. Ta už tu byla ve starověké Spartě, kde házeli neduživé děti do propasti a nedávno v hitlerovském Německu, kde usmrcovali duševně znevýhodněné. To prostě není možné. Ale mohli bychom poněkud upravit zdravotní standardy, abychom tak razantně nezhoršovali lidský genofond. Jsme na tom už rozhodně hůře, než generace našich předků. Dříve žena porodila v pohodě na poli, trochu si odpočinula a ještě dohrabala seno. Srovnejte to s tím, co se dnes děje kolem porodů a co to dá za práci někdy i jen počít dítě. To, že mnoho žen tehdy i porod nepřežilo, je ale záležitost spíše poporodních infekcí. Dříve bylo mnoho vdovců, dnes je zase převaha vdov.
Každý živočišný druh potřebuje přírodní výběr, aby nezdegeneroval. Lidská společnost funguje spíše opačně. V zvířecí říši silný úspěšný samec zanechá hodně potomků a na slabého, neduživého se nedostane. Lidská společnost sice vyselektuje úspěšné samce a i samice, ale ti naopak zanechávají méně potomků, než ti neprivilegovaní, často podporovaní společností. A tak je to spíše přírodní výběr naruby, a IQ nůžky se pomalu rozvírají. Ve vyspělé společnosti jsme oddělili sex od rozmnožování, takže zde nefunguje pohlavní pud ve prospěch zachování druhu.
Lidská rasa je na tom geneticky hůře v porovnání s jinými savci v důsledku poklesu jejího počtu kdysi dávno ještě v Africe až na hranu vyhynutí. Přežili jsme, ale za cenu příbuzenské plemenitby, která uškodila našemu genofondu. Máme tedy hodně dědičných vad a defektů. Neměli bychom je tolik dále šířit, když máme k dispozici pokročilou prenatální diagnostiku. Dnes media spíše oslavují rodiče, kteří se i přes varování rozhodnou porodit a vychovat dítě s Downovým syndromem či dalšími postiženími. Ale za pár století je budou jiní rodiče proklínat.
Aby nebylo omylu, jsem rád, že žiju v humánní společnosti, ale chtěl jsem, abyste se trochu zamysleli i nad její odvrácenou stranou. Často skrytou, tabuizovanou a považovanou za nekorektní a nepatřičnou zmiňovat. Přesto však důležitou a do budoucna stále více burcující.