Naši předkové dobře věděli, že rodina je základ státu. Ale co když už ani stát není to základní? Pak ani s rodinou to není nejlepší. V neúplných rodinách vyrůstá zhruba čtvrtina dětí, mnohdy vytěsňujeme i dědečky a babičky, kteří se se svými vnoučaty setkávají jen občas, protože žijí odděleně. Potřeba mužského a ženského vzoru tím trpí. Proto také možná máme tolik pohlaví.
Rodina má dlouhou tradici, protože umožnila optimální strategii přežití druhu kooperací. Před tím byly ženy společné a kmen vychovával všechny děti. Se vznikem soukromého vlastnictví to však přestalo vyhovovat a vznikla rodina jako jednotka muže a ženy. Dočkala se i modifikací jeden muž a více žen, nebo vzácnějšího jedna žena a více mužů. Od začátku však byla organizována patriarchálně a v jejím čele stál samec – muž. Na jeho bedrech byla ochrana a zodpovědnost za rodinu a také rozhodoval o stěžejních záležitostech. Proto také dlouho nebylo podstatné, že ženy nemají volební právo, protože by stejně hlasovaly v souladu s mužem. Žena byla na muži zcela závislá i ekonomicky a proto i rozpadů rodiny bylo velmi málo. I fyzické násilí nebylo vzácné. Ženiným hlavním úkolem bylo rodit děti, prát prádlo a připravovat stravu. Přispělo k tomu i ono osudové „co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ Kupodivu s tím byly ženy smířeny a dlouho to braly stoicky a odevzdaně. Řada z nich dokázala být i šťastná. Důsledkem byl i větší podíl vdovců, protože opakované porody byly velkým rizikem. Tuto nelehkou roli ženy trpělivě zvládaly a byly za to jen milovány a později opěvovány jako ta hezčí polovina lidstva. O počtu potomků nerozhodoval ani tak rozum, jako pud a plodnost. Tak to fungovalo několik tisíciletí.
Začalo se to měnit až poměrně nedávno. V devatenáctém století získaly ženy vzdělání a začaly mít i své touhy a cíle. Obě světové války posvětily jejich ambice, když dokázaly nahradit muže ve výrobě a zemědělství. Pak už je u plotny nikdo neudržel. Zaměstnanost žen stoupala a tak když se ženy začaly podílet na financování rodiny, přešla na muže i nutnost pomáhat doma. Reagovali na to četnými užitečnými vynálezy jako vysavači, automatickými pračkami, ledničkami, myčkami nádobí, ale stejně na ně další práce a povinnosti zbyly. Od nekončících porodů ženy osvobodilo sebevědomí a především antikoncepce. Protože je toho kolem tolik zajímavého, tak pomalu vymíráme. Role muže se v posledním století nesmírně umenšila. Není už třeba jako ochránce, protože to plní stát. Ekonomicky na něm žena není závislá, vydělá si a to, co chybí, doplní státní podpora. Volit a rozhodovat se ženy naučily. Stejně dnes všechno najdete na netu. Zůstala už jen ta maličkost, že bez muže, nelze počít dítě, ale proto si ho přece nemusí uvázat na celý život. Navíc je tu umělé oplodnění díky ochotě pár kvalitních dárců. Ženy muže zatím ještě většinou trpí, ale s mužskými a ženskými rolemi je navždy konec. Mužům nezbylo, než se naučit vařit, péct a vodit děti do školky. Nemnozí bývají i na mateřské. Dřív by se vzbouřili, dnes ne. Už nejsou takovými muži, jako byli dříve, ubylo testosteronu a navíc je tu ze strany žen permanentní hrozba „tak se seber a běž.“ Právo straní spíše kdysi slabší ženě. Rodina se feminizuje a postihuje to i muže. Ženy naopak získávají dřívější mužské vlastnosti jako rozhodnost, neústupnost a občas se i uchýlí k brachiálnímu násilí. Mužský a ženský vzor v rodině? Prosím vás, co to bylo? K čemu, dnes je prostě jen rodič. Dnes už je žena většinou hlavou rodiny a tento trend bude ještě posilovat se slábnoucí rolí mužů v relativizované liberální společnosti.
Zastaví se to v matriarchální rodině nebo trend bude dále pokračovat až k rozpadu rodiny? Ženy to měly až dosud spíše horší a náročnější, tak je vývoj z jejich hlediska spravedlivý. Změní to vpád islámského etnika do evropské kotliny nebo konflikt bohatého Severu s chudým Jihem? Až skončí klidné období blahobytu. Příroda to má jinak. Uvidíme.