To nedává lidem spát již od věků. Umělec řekne „Muška jenom zlatá…“ a vědec utrousí, že „štěstí přeje připraveným.“ Při svátcích a výročích si lidé přejí hlavně zdraví, ale někteří vtipně poznamenávají, že na Titanicu byli všichni zdrávi. Po štěstí všichni toužíme, ale zároveň je to něco neuchopitelného. Štěstí je něco jako stav, který nás obklopuje a vede životem, tedy něco jako strážný anděl. Aby se náhody obracely v náš prospěch. Na druhé straně je to vzácný okamžik, který si často člověk uvědomí až zpětně. Nejvíc si štěstí uvědomíme, když ho ztratíme. Umí být prchlivé a vrtkavé. Štěstí může znamenat pro každého něco jiného, záleží i na věku člověka. V naší konzumní společnosti, kde peníze jsou až na "prvním" místě, je pro mnoho lidí často pocit štěstí spojen s pocitem mít a vlastnit. K pocitu štěstí však může stačit i mít každý den co jíst. Štěstí si nedovedeme vytvořit, tím méně koupit či vynutit. Je to něco, co buď je, nebo není. Je to vzácná květinka, kterou si musíme hýčkat a chránit. Na druhé straně znám lidi, kteří si po štěstí vyloženě šlapou. Tím, jak jsou netrpěliví a permanentně na vše naštvaní nedají štěstí šanci, aby na ně sedlo. Je tedy pocit štěstí jen fyziologický stav naší nervové soustavy? Jemná rovnováha neurotransmiterů v našem mozku, kterou zdědíme nebo prostě máme?
Štěstí má obvykle člověk, který se v životě našel. Ví, co chce a pro co žije. Možná pocit štěstí souvisí se smyslem života, protože ne každému je souzeno najít ten dobrý. Je štěstí samostatný pocit, jako třeba láska, smutek nebo pocit tepla? Málokdy si sedneme a pomyslíme, no já jsem tak šťastný. A měli bychom. Tím pocit štěstí tak nějak zhmotníme a posílíme. Něco jako součást duševní hygieny. Každý člověk má v životě pár okamžiků, kdy si pocit štěstí silně uvědomí. Známý je výrok prvního českého pokořitele kanálu La Manche Františka Venclovského „Já su tak šťastné…“ Já si jasně uvědomuju dva pocity štěstí. Jeden když jsme s mojí čerstvou ženou odjížděli od obřadu z Libochovického zámku a druhý když jsem se brzy po revoluci dozvěděl, že jsem mezi devíti šťastnými z 45 uchazečů, kteří pojedou na manažerský kurs do Washingtonu D.C. Tehdy to byl nečekaný sen.
Je jasné, že pozitivním myšlením jdete štěstí naproti. Tedy tomu vnitřnímu pocitu štěstí. Otázka je, nakolik můžete pozitivní myšlení ovlivnit vůlí, chtěním? Nakolik vám to koncentrace dopaminu, adrenalinu, serotoninu či oxytocinu ve vašem mozku dovolí. Cloumám já se svým nitrem nebo nitro se mnou? Skoro se obávám toho druhého. Z tohoto důvodu nemůže být silný pocit štěstí permanentním stavem. Jsou to opravdu jen výkyvy v koncentracích hormonu štěstí. Vystřídán však může být pocitem smutku, obyčejnosti nebo spokojenosti. A to už můžeme ovlivnit více. Život je nezbytně jako sinusovka a její minima jsou dobrým důvodem pro to, abychom si o to víc užívali její maxima. Já měl to štěstí, že jsem si zhruba po čtyřicítce uvědomil, že mám už polovinu života za sebou, a že tu zbývající část si chci hezky užít. Daří se mi potlačovat minima a lépe prožívat maxima. Člověk se má stále na něco těšit, mít své sny. Nemusejí být nějaké velké, stačí i drobné. Těšte se i na drobnosti, hloupůstky. Mějte rádi sebe i život. Budete spokojenější. Neutíkejte štěstí. Mnoho lidí hledá štěstí tak usilovně, že ho nakonec mine. Ve smyslu rčení „Až štěstí zaklepe na moje dveře, nebudu doma. Budu na louce sbírat čtyřlístky.“ To by byla jistě smůla.
Je smůla opakem štěstí? Jistě ne toho, které je naším vnitřním pocitem. Přesto znám plno smolařů. Smůla je opakem štěstí ve smyslu šťastné náhody, která se obrací v náš prospěch. Takové štěstí je ještě nejasnější a neuchopitelnější. Přeju vám, abyste si co nejčastěji uvědomili pocit štěstí a pozitivní myšlení bylo vaším krédem. A samozřejmě, abyste byli vždy jen ve správný čas na tom správném místě.
Vyšlo v Neviditelném Psu dne 1. ledna 2020