Termodynamika nás učí, že nejefektivnější jsou pochody, které jsou vratné, které probíhají po pomalých vratných krocích. Jedině u takových pochodů nemusí narůstat entropie – míra neuspořádanosti, zmaru. U vratných pochodů bývá také největší účinnost. Když se nevzdálíte daleko od rovnováhy, je to fajn.
Princip malých změn hraje však také klíčovou roli i v evoluci a genetice. Když buňka nebo organizmus zmutuje v jednom či pár genech, má velkou naději, že se nebude příliš lišit od původního a přežije. Když má štěstí, tak je dokonce lepší a efektivnější. Pokud se ale pokusí o velký mutační skok v mnoha genech najednou, má téměř jistotu, že nepřežije. U mutací je totiž mnohem větší pravděpodobnost úmrtí, než přežití. To je také důvod, proč nové druhy nevznikají najednou, skokem, ale postupnými změnami. Ze všech možných kombinací genů (genetický prostor) je naprostá většina těch nesmyslných smrtících a ty životaschopné tvoří raritní malé struktury v tomto prostoru.
Podobné to je i ve společnosti. Upřednostňujeme evoluci před revolucí. Revoluce je nutná jen tehdy, když se evoluce zasekne a je znemožněna. Revoluce vše překope, ovšem za cenu značných obětí a ztrát. Změní vlastnické a mocenské struktury. Naproti tomu evoluce dokáže postupně napravovat existující problémy a chyby, aniž by ničila a vyžadovala enormní náklady. Její nevýhodou je, že trvá dlouho a také ne vždy jde tím dobrým směrem. Malé reformní změny bývají efektivnější, než velké skoky. Máme třeba řadu negativních zkušeností s totálními přechody na jiné softwarové systémy ve státní správě.
V pomalých, malých změnách se však může skrývat i nebezpečí. Nebezpečí trendu, kterého si ani nepovšimneme, ale který nás totálně změní. Třeba naše etické a morální hodnoty, naši zvídavost a schopnost dělit se o poznatky komunikací. Potomek je ještě stejný jako otec či dědeček, ale co prapravnuk? Přitom všechno bude všem připadat tak normální, stabilní a správné. Genetické změny se budou pozvolna prohubovat. Určité posuny již můžeme pozorovat ve vztahu ke starým lidem. V historických společnostech byli stařešinové ctěni a váženi jako zdroj moudrosti a životní zkušenosti. Ale v dnešní dynamické společnosti, kdy znalosti zastarají již v průběhu desetiletí se více, než moudrost a zkušenosti cení přizpůsobivost, která charakterizuje spíše mladou generaci. Staří jsou pak chápáni spíše jako položka penzijního systému. Kolika dalších a hrozivějších plíživých trendů si zatím nejsme vůbec vědomi? Media a internet nás bombardují novými memy. Možná řeknete, vždyť je to normální vývoj. Ano, ale neměla by nás znepokojovat i otázka kam?