Stali jsme se ateisty, ale nová náboženství se na nás hrnou

O Češích se říká, že jsou nejateističtějším národem, ale ateismus se za posledních sto let přece jenom rozšířil i po světě. Zdálo by se, že rozum stále více vítězí, ale tak jednoduché to zas není. Skrytě totiž vznikají nová náboženství, tedy hnutí a názory, které charakter náboženství a víry mají. Nejsou to totality politické, jakými byl nacizmus a komunizmus, ale přírodně společenské.
Nejcharakterističtějším příkladem je asi „zelené náboženství“, se kterým přišli ochránci životního prostředí a klimatičtí alarmisté. Základní dogma je, že za oteplování klimatu může člověk a on teď musí vše napravit, ať to stojí, co stojí. A kdo to popírá je heretik, kacíř a nepřítel. Mají i své kazatele a fanatiky. Švédská dívka Gréta Thunbergová je novodobou Janou z Arku. Jejího příkladu se chopili studenti, kteří v pátek za školou demonstrují. Ti starší od 18 let si i sami píší omluvenky. K omezení hříchu je třeba snižovat uhlíkovou stopu. Prodávají se odpustky za emise oxidu uhličitého. Navrhují vážně vybít část prasat a hovězího dobytka a vybízejí k vegetariánství. Fosilní paliva jsou nepřítelem a obnovitelné zdroje jsou vším, i když v noci také spí. Původně ekologie a rozumná ochrana přírody měla smysl a dosáhlo se rozumného zákonodárství. Ale povýšit to na to nejvyšší ve společnosti a nekritizovatelné je úchylka. Když jsem poslouchal názory náctiletých studentů v Rozstřelu na Seznamu, nemohl jsem si nevzpomenout na rudé gardy kulturní revoluce v Číně. Obdobně zaklínači bio stravy. Ale ti to aspoň praktikují sami a nikomu to nijak agresivně nevnucují. Často se publikují neověřená řešení a náhrada plastových tašek papírovými nebo bavlněnými může uhlíkovou stopu i zhoršit. Neměli bychom demonstrativně stahovat kalhoty, když brod je relativně daleko. Až to významnější oteplení skutečně nastane, tak využít vyšších výnosů v některých severnějších oblastech a hasit problémy v těch jižnějších. Ve jménu tohoto náboženství přece nevzdáme svoji prosperitu a konkurenceschopnost. Pragmatická Asie na to čeká. Dalším novodobým náboženstvím je politická korektnost a s ní související genderizmus, existence více pohlaví, adorace menšin, MeToo, multikulturalizmus, povzbuzování migrace a stigmatizace role bílého heterosexuálního muže. Feministky se vlamují do dveří v těch nejsvobodnějších zemích, ale o těch, kde se ženám opravdu ubližuje, mlčí. To levicoví liberálové na západních univerzitách došli k názoru, že je třeba změnit společnost a ukázat jí, jaká musí být. A kupodivu se jim to přes jednu generaci povedlo. V zemích, kde je veřejná image důležitější, než co máte v hlavě, to pak vede k totalitnímu diktátu. Buď se podřídíš, nebo zmizíš. Tak paradoxně jsme dnes my ve střední a východní Evropě, konzervativnější a kapitalističtější, než naše někdejší západní vzory, ke kterým jsme vzhlíželi.
Nejde o to, že má někdo názor a stojí si za ním. Jde o to, že ho má prezentovat jako nabídku a ne nediskutovatelnou jistotu s hanobením odpůrců a jinověrců. Tak postupuje věda (většinou), která je vyvratitelná. Víra ne argumenty, jen mečem. Náboženství, jako individuální volba je v pořádku a čemu si kdo věří, je jeho věcí, pokud není agresivní vůči jiným. Většina náboženství byla celkem snášenlivá, s výjimkou katolizmu historicky a islámu dnes. Ta nová jsou však agresivní hned od svého počátku a svojí podstatou. Žádná tzv. pravda nestojí za to, abych kvůli ní pošlapával jiné. Pak už to není pravda, ale dogma. Ono je v důsledku jedno, jestli je potom ta totalita náboženská nebo společenská.
Člověk potřebuje ctít nějaký řád a pár morálních pravidel, ale součástí tohoto řádu musí být i velká porce svobody. Projevu i po projevu.