Každý si pod tímto pojmem představuje něco jiného. Celé minulé století probíhal souboj mezi kapitalizmem a socializmem o pojetí světa. Kapitalizmus vyznával, že každý má jen to, co si vydělá a socializmus každému podle jeho potřeb. Tyto extrémy se dnes značně obrousily, a ačkoliv socializmus s lidskou tváří z historických důvodů neuspěl, máme zde, tedy hlavně v Evropě, kapitalizmus s lidskou tváří. To znamená, že když si z nějakých důvodů nevyděláte, neznamená to konec a smrt hladem. I kapitalizmus dospěl k sociálnu formou různých podpor v nezaměstnanosti a podobně.
Na sociálno ovšem není obecně nárok, uvědomme si, že je to jistá forma charity společnosti, nebo chcete-li to říct ošklivě, milodar. Na něj museli vydělat jiní, ti úspěšní. Možná pro to, že kapitalizmus dává lidem svobodu stát se třeba miliardářem nebo totálně zkrachovat, uvědomil si nutnost korigovat extrémy. Miliardáře více zdaňuje a chudým pomáhá. V mnoha ústavách i kapitalistických států je obecná klauzule, že každý člověk má právo na důstojný život. To samo o sobě nic neříká. V krizových dobách to může znamenat jednu teplou polévku denně a v těch hojných třeba to, čeho jsme svědky v Německu nebo Švédsku.
Sociálno může korigovat, ale také podkopávat. Když není adekvátní, tak likviduje snahu z nesnází vybřednout. Proč já bych pracoval, když mi k životu stačí, co mi dává stát? Nesmí se to s ním tedy přehnat. Je to obtížné, protože mezi příjemci nejsou jen lemplové, kteří nechtějí pracovat, ale také lidé postižení neduhem či osudem. Přijmout sociálno není hanba, ale je to znamení neúspěchu. Ti, kteří dostávají, nebudou mít nikdy pocit, že je to moc, ekonomika státu ovšem ano. My dnes čelíme paradoxu, že není dost lidí, kteří by mohli pracovat a do Německa se hrnou ekonomičtí migranti. Ne zrovna pracovat.
Kapitalizmus v Evropě sklouzává do sociální pasti. Není to už zdaleka čistý kapitalizmus, který v historii rozhýbal Evropu, ale není to ještě socializmus. Orwell by to možná v newspeaku nazval kapsoc. Nerovnost mezi lidmi je základem všeho pohybu. Jedinou rovností, jako civilizační výdobytek, je rovnost před zákonem. Socializmus skončil, protože přílišnou rovností zničil iniciativu lidí a ekonomicky neuspěl. Na obdobné zaváhání Evropy teď čeká úsporný kapitalizmus Asie.
Základem úspěšného státu jsou iniciativní lidé, kteří chtějí něco dokázat a samozřejmě být také ekonomicky úspěšní. Jedni podnikají a dávají práci dalším a jiní se snaží vyniknout a postupovat v zaměstnání. Je-li jich dost, zemi se daří.
Největší sociálno tedy nejsou konkrétní vyplácené dávky, ale to, že kapitalizmus historicky vytvořil bohaté země s dobrou životní úrovní, kde si všichni šikovní lidé dobře vydělají a kde je radost žít. Buďme rádi, že dnes mezi ně patří i ta naše a starejme se o ni.
Vyšlo v Neviditelném Psu 29.8.2019.