Ptáte se ke koho? No, ty neochvějně moudré a přesvědčené o své pravdě. Co ji nejen hlásají, ale nutí i ostatní, aby se podle ní řídili. Je jich plno kolem nás a jsou různí. Ať už přesvědčují o nutnosti zakázat potraty, nošení zvířecích kožešin, vystupování zvířat v cirkuse, neobnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí či nedávat děti očkovat. O tvrdě nařizujících ekologických aktivistech a alarmistech ani nemluvě.
Věřím, že mají svoji pravdu, ale vždy se divím, kde berou tu odvahu (chce se mi říct drzost) nutit chovat se podle své pravdy i ty ostatní. Chápal bych, že v prosazování svého názoru půjdou jen příkladem a sami by nikdy nešli na potrat, nebo neoblékli kožich. Ale vnucovat jiným svůj způsob života? To dělali přece komunisté, nacisté a všichni usurpátoři. To je jejich pravda tak slabá, že se musí prosazovat silou a nátlakem? Proč se nespokojí svým osobním příkladem a třeba se jim za pár desítek let podaří změnit většinové chování? Ne, oni to chtějí hned – a tím svoji pravdu zdevalvují a znehodnotí. Přiřadí se do řady těch, kterým není svoboda jednotlivce svatá, a stanou se z nich ohniví negativní vizionáři. A těch je historie plná.
Nejlépe to vystihl myslitel rumunského původu Émil Michel Cioran, jehož citát z knihy "Nástin úpadku" říká vše:
„Kdybychom položili na jednu misku vah zlo, které na světě rozpoutali "čistí", a na druhou zlo lidí bez zásad a bez zábran, rovnováhu by vychýlila miska první... Katastrofy zkažených epoch jsou méně tíživé, než pohromy způsobené epochami horoucími. Bahno je příjemnější než krev. V neřesti je více mírnosti než ve ctnosti, ve zvrhlosti více humanismu než v přísných mravech“.
A má pravdu. Jakmile se jakýkoliv problém zpolitizuje nebo zhumanizuje je po rozumném řešení. Faktické argumenty nahradí ty ideové, zástupné a vzájemné osočování aktérů. Vídáme to bohužel dnes a denně. Tak až vás zase někdo bude přesvědčovat, že prostě musíte, protože je každému přece jasné, že… tak se mu obloukem vyhněte.
Vyšlo v Neviditelném Psu 26.6.2019.