Naše století přežilo dvě světové války, celou řadu megalomanských
diktátorů včetně těch fašistických a komunistických. Také ruce z
červených tlačítek odpalovacích ramp nukleárních zbraní již
byly staženy. Hrozí nám tedy ještě nějaké nebezpečí totální zkázy?
Bohužel ano. Vesmírem se potuluje řada těles, která díky své obrovské
rychlosti představují energetické bomby, které zdaleka předčí ty naše
pozemské. Jedná se především o asteroidy, zbytky hypotetické planety
mezi Marsem a Jupiterem, která se buď nestačila vytvořit nebo se
naopak rozpadla. Z nich 1000 až 4000 má dostatečně zničující
průměr, tj. přes jeden kilometr. Některé z nich a zatím jich
známe kolem 150, protínají i dráhu Země. Ostatně těsných průletů bylo
i v poslední době dost. 23. března 1989 přeťal asteroid o
průměru 800 m zemskou dráhu ve vzdálenosti 640 tis. km
a planeta se na tomto místě nacházela pouze šest hodin předtím.
Nejtěsnější zaznamenaný průlet minul Zemi 17. ledna 1991 ve
vzdálenosti 170 tis,km (tj. 44 % vzdálenosti Měsíce nebo
chcete li 4,7 násobek výšky geostacionárních
telekomunikačních družic). Pozornost vzbudil i ”menší”
meteorit, který údajně spadl 9. prosince 1997 do jižní oblasti
Grónska. Měl jen sto metrů v průměru, ale výbušnou sílu větší,
než hirošimská bomba (že by to ale Nova nerozmázla?). Také
komety mohou představovat nebezpečí srážky a jedna z hypotéz tak
vysvětluje i památný ”tunguzský meteorit” , který r. 1908
na Sibiři explodoval s 800x vyšší výbušnou silou než hirošimská
bomba. Ostatně poslední hrozbou je avizovaný průlet asteroidu XF11
26.10.2028 ve vzdálenosti 42 tis.km, která byla později upravena
na uklidňujících 960 tis.km. A aby toho nebylo dost, straší
bulvární noviny typu Blesk speciální konstelací planet 5.května r.
2000, kdy budou všechny planety kromě Země na jedné přímce za Sluncem
a budou tak zesilovat jeho gravitační působení na přílivové jevy a
pohyby zemské kůry,
Astronomové vyčíslili, že je pravděpodobné, že Zemi zasáhne těleso o průměru
větším, než jeden kilometr, tak jednou či dvakrát za milion let.
Takový zásah by se patrně rovnal dalšímu ”vymření dinosaurů”.
Je to hodně, či málo? Pravděpodobnost, že za svého života zažijete
”konec světa” je prý stejná, jako, že se po operaci
neproberete z narkózy. Ale všichni víme, že statistika je ošidná
a vypovídá jen pro soubory o velkém počtu a tím jednotlivec rozhodně
není. Víme také, že se celý čas nic nestane a pak dojde takřka
v jednom týdnu ke čtyřem neštěstím na naší železnici. Proto
raději žijte naplno a neodkládejte nic na ”potom”. Ale co
když budeme mít tu smůlu a Nova jednou s gustem oznámí, že nám
zbývá měsíc, tolik a tolik dní, hodin a minut do osudové srážky. Byl
by to jistě řádný psychický mumraj a nejzajímavější ”Who is
who”. Pak by se snad lidstvo mohlo pokusit konečně využít svůj
arzenál nukleárních zbraní k pokusu o malou korekci osudové
dráhy. Ale zatím se můžeme klidně procházet pod noční oblohou a
nostalgicky pozorovat ty myriády magických světel nad námi. Ostatně
dinosauři to možná dávno před námi dělali také. květen 1998