Žijeme zatím v demokratické společnosti, kde probíhají svobodné volby a o většině zásadních záležitostí rozhodují zvolení zástupci. Je to fajn. Ale demokracie má i svá úskalí, která také cítíme. Je pomalá, upovídaná, jednou spíš sem a pak zas opačně. Všechno jí dlouho trvá, než se konečně rozhoupá. Není divu, že ti, kteří vládnou, by raději nařizovali, než vysvětlovali. A tak se stále větší část moci přesouvá na výkonný aparát – byrokracii. Dejte úředníkovi moc a ten hned vymyslí formulář, aby jím zakotvil a upevnil svoji pozici v systému. A zákonodárci, obyčejní ne nějak specializovaní občané, jsou pod vlivem našeptávačů podnikatelské lobby. Extrémní je to ve větším celku Evropské unie. Tam prováděcí nařízení vydává velká armáda nevolených úředníků a evropští poslanci jen některé symbolicky schvalují.
A hrobaři svobody využívají toho, že ne u všech záležitostí je možné zkoumat názory občanů, kterých se to týká a o které by mělo především jít. Tak rozhodují za nás. Ne, to, co bychom chtěli, ale to co bychom měli chtít. Snaží se nám vnutit představu světlých zítřků, a to tu přece už jednou bylo. Začínají rafinovaně, zdánlivě rozumnými opatřeními. Zakázali nám klasické žárovky, protože prý spotřebovávají mnoho energie a vnutili nám výbojkové, kde zas byla rtuť. Dnes jsou to ledkové, které často svítí víc do modra. Vzali nám přesné rtuťové teploměry, které ke spokojenosti sloužily více, než století. Nelíbilo se jim, že máme moc silné vysavače a tak nám vnutili nízkovýkonové, sofistikované a pochopitelně dražší. Co by bylo logické a demokratické? Nechat to na lidech, zda budou chtít svítit či vysávat levněji. Časem by se asi tyto novinky také prosadily, ale lidé by měli pocit, že je to jejich rozhodnutí. Že nám zakázali marmeládu, pomazánkové máslo a tuzemský rum je spíše úsměvné a český člověk si brzy poradil. Dnes už nekoupíte jako ředidlo toluen, jen proto, že ho někteří spoluobčané čichali. Nafukovací balonek například nesmějí nafukovat děti do osmi let bez přítomnosti dospělé osoby. To stejné platí pro frkačky, které jsou dětem zapovězeny do 14 let. Nové stavby musí povinně vykazovat lepší energetické parametry a tak jsou pochopitelně dražší. V rámci ekologie, která se stává novodobým náboženstvím, přišly naše prací prášky o fosfáty a tedy také část prací schopnosti, berou nám umělohmotné tašky a teď útočí i na plastové jednorázové šálky a příbory. Místo toho, aby vyvinuli rychle biologicky odbouratelné plasty, je raději zakáží.
K tomu ještě naše chování usměrňuje politická korektnost, a kdo ji neuznává, stává se vyděděncem. Odstraní z Vánoc i Ježíška, aby neurážel ostatní náboženství? Jeden komunistický politik se v úvodu sametové revoluce dočkal odpovědi shromážděných lidí „Nejsme malé děti“. Totéž by se chtělo říct dnešním byrokratům. Nechte to na nás a nevoďte nás za ručičku. Hrozí totiž nebezpečí, že si zvykneme na zákazy a nařízení usměrňující náš život a státu se to ještě více zalíbí. A vznikne nová diktatura – diktatura byrokracie.