Člověk vydrží bez vody tak týden, bez jídla několik týdnů, ale jak dlouho
vydrží bez dobré, pozitivní zprávy? Homo sapiens není zase takový
bourač, aby snesl jakýkoliv marasmus. Když budete na dítě vykřikovat
jen samé zákazy a výtky, co to zase provedlo, vychováte z něho
přinejmenším neurotika. Když manželce nikdy nepochválíte jídlo, ale
neopomenete si omočit, že guláš je připálený nebo že maso nemá tu
správnou kůrčičku, mohla si vás třeba brát i z lásky, ale teď
vás bude mít plné zuby. A nejinak je to i se společností. Je li
krmena médii jen samými hrůzami, nedostatky a problémy bez občasného
pohlazení dobrou zprávou, propadá nervozitě, občas i beznaději a má
prostě ”blbou” náladu. Vždyť i v té
nejproblematičtější době se toho denně stane spousty dobrého. I ti
notoricky chybující udělají občas něco dobře. Není to zřejmě jen
problém náš. Celý svět je tak trochu posedlý, nemocný negativismem. I
věhlasná BBC v Londýně před časem vyzvala novináře k většímu
důrazu na pozitivní zprávy. Jejich absence totiž zavádí lidstvo
k většímu stresu, netrpělivosti a necitelnosti k lidským
hodnotám. Je tu ještě jeden důvod, proč preferovat pozitivní zprávy.
Řada zpráv má mnohdy charakter ne zcela ověřených fám. Ty se snadno
šíří a lidé mají sklon jim věřit a chovat se podle nich. Často tím
působí jako samonaplňující se proroctví. Typické je v tomto
směru inflační očekávání. A uznáte, že je lepší naplňovat dobré, než
špatné fámy. Pro někoho je planeta Země jen přelidněným smetištěm
stejně odsouzeným k postupné záhubě ale pro jiného překrásným,
jedinečným místem k životu, kde je stále možné něco krásného a
udivujícího objevovat. To však nikterak neznamená být méně kritickým!
Je však jen třeba vidět současně obě stránky života, tu dobrou i tu
zlou. Pak také kritika nebude vyjadřovat zejména to, jaký je
kritizovaný na rozdíl ode mne kritika neschopný ignorant, ale že
v této konkrétní záležitosti bych postupoval jinak a to z těch
a těch důvodů, i když současně rozumím důvodům, které vedly k onomu
politováníhodnému rozhodnutí. Ostatně kritika by měla vždy naznačovat
konstruktivní východisko a kritik by si měl uvědomit, oč obtížnější a
často bolestné je rozhodovat v reálném životě při existenci
protichůdných tendencí a názorů, než vidět jen ty okolnosti, které
chci vidět ve své drtivé kritice. Ale dost mentorování, abychom
nedopadli tak, že lupič v parku nás osloví slovy: ”Tady
sem vám jako pozornost koupil tyčinku Deli, ale teď už mi koukejte
navalit svou peněženku”!
Takže až zase budete číst o totální neschopnosti vlády, hrůzných činech
mladistvých delikventů a zkorumpovanosti místního listonoše, klidně
se podívejte z okna, kde už jarní sluníčko nalévá pupeny stromů
a uvědomte si, že žijete v hezké a civilizované evropské zemi,
máte kde bydlet a kam chodit do práce, že Škodovka už umí dělat auta,
nad kterými se v cizině nepošklebují a konec konců i vy, když si
dáte záležet umíte udělat něco, za co se nemusíte
stydět. 5.3.1998