Vesmír jako takový je velmi nehostinné a nebezpečné místo. Plné výbuchů, působiště velkých sil a nebezpečného záření. Horko a smrtící chlad. Přesto naše Země je rájem a příznivým místem pro život. Jak je to možné? Měli jsme totiž velké štěstí, že jsme ve správný čas na správném místě. Prvním faktorem je, že naše Slunce, dárce energie, je středně velkou a časově stabilní hvězdou bez velkých výkyvů a my jsme od něho vzdáleni tak akorát. Dalším je existence velkého Jupitera, který se stal našim ochráncem a svojí gravitací odchyluje řadu komet, které by se mohly srazit se Zemí. Působí tedy stabilizačně. Obdobně je důležitý i náš Měsíc, který má tu správnou velikost. Vznikl po srážce mladé Země s protoplanetou velikosti Marsu. Svojí existencí stabilizuje sklon zemské osy a tedy také klima. Bez něho by se zemská osa pohybovala mnohem chaotičtěji, což by vedlo k bouřlivému počasí. Slunce nám posílá životodárnou energii, ale také nebezpečné záření a čas od času erupce nabitých částic. Ty by dokázaly život spolehlivě zlikvidovat. Naštěstí má Země dostatečně silné magnetické pole, které tyto částice odchytí a odchýlí. Nebezpečné ultrafialové záření zase vychytává ozonová vrstva naší atmosféry. Navíc před 66 miliony lety asteroid zlikvidoval populaci dominantních ještěrů, rozdal znovu evoluční karty a dal šanci savcům. Naši sousedé Mars a Venuše takové štěstí neměly, i když kdysi také měly atmosféru nebo vodu a tedy šanci na život. Mars zničila absence magnetického pole, která ho připravila nejen o vodu, ale postupně i o atmosféru. Venuše nedokázala vázat oxid uhličitý a jeho skleníkový efekt z ní učinil místo ráje peklo.
A ještě ta největší náhoda. Že to bylo zrovna tohle vajíčko a tahle spermie, abychom to byli zrovna my. Vyhráli jsme tedy velký jackpot a buďme tomu rádi. Ostatně o životě vypovídají jen ti úspěšní. Nekropole mrtvých, těch co se nenarodili nebo vyhynuli jako druh, je podobně bezedná, jako vesmír. Co je proti tomu nějaké hašteření politiků nebo to, že se klima trochu otepluje? Mohlo být hůř. Kdyby se ty náhody nesešly, nebyli bychom tu ani my. Tak si to užívejme. Až vyjdou hvězdy, zadívejte se na ně s obdivem a vděčností, ale také s pokorou. Konec konců vždy může přiletět nějaký asteroid či kometa.
Vyšlo v Neviditelném psu 25.4.2019