Současná situace bohužel tak trochu připomíná atmosféru před druhou světovou válkou. Sem tam nějaká krize, i kdy ne tak strašná, jako ta velká. Všude plno nenávisti i ukřivděnosti. Do Evropy se hrnou migranti, částečně existenčně za lepším, částečně jako oběti konfliktů, které jsme pomáhali rozdmychávat. Do toho půtky politiků. Demokracie a vláda většiny zase selhává. O nějakou pravdu vůbec nejde, protože pravdu může mít se svými názory přece každý. Kdyby šlo jen o slovní výlevy, čert to vem. Ale za tím vším probíhá tvrdý boj o hegemonii. Vztahy Západ – Rusko a Západ – Čína. Problémy s expanzivním militantním islámem. A k tomu hladový a přemnožený Třetí svět. Pravidla goebbelsovské propagandy používají všechny strany.
Dnes se podivujeme situaci, kdy Židé sledovali nárůst hitlerovského antisemitizmu sice s obavami, ale v neochvějné víře, že v civilizované Evropě dvacátého století se nemůže nic zlého stát. A stalo se. Jen pár těch prozíravějších a pesimističtějších stačilo včas emigrovat nebo pak aspoň poslat své děti do bezpečí.
V takovéto turbulentní situaci se může zvrtnout ledasco. Není to jen o tom, že lano se napíná, až praskne. Nicolas Taleb dává příklady černých labutí, náhlých nepředvídatelných událostí, které formují svět. „Nahodilost celý svůj život studuji, praktikuji a nenávidím,“ říká. Černá labuť je odkazem na naše omezené vnímání skutečnosti a chabou představivost. Nečekaně se zjevují krize, atentáty, zazáří zpěváci či sportovci. Tak proč ne třeba i válka? Lidstvo nemá svůj vývoj ve svých rukou a většinou ho jen zpětně glosuje a zdůvodňuje jako historickou událost.
Dějiny se neopakují, vždy se vracejí trochu posunuté a košatější. Proto je poučení z nich tak obtížné. Rusové zůstávají orientálně imperialističtí a podezíraví. Hodnoty Západu nejsou tak křišťálově čisté, jak jsme doufali. O Číňanech si neděláme iluze, ale oni jdou rychle kupředu, hlavně technologicky. Mohou se do sebe neočekávaně pustit někteří z velkých hráčů (nějaké ty Glivice nebo incident v Tonkinském zálivu se vždy najde) nebo zeď praskne pod náporem hladových či náboženských hord z jihu a jihovýchodu.
Samozřejmě bych si to nepřál a doufám, že to nenastane, aspoň v tom omezeném čase, který mám ještě vyměřen. Ale měli bychom mít na paměti, že i takové nepředvídané a neblahé události se už mnohokrát staly a mohou se stát znovu. Proto se snažme půtky a rozepře spíše krotit a i nepřilévání oleje do ohně může mít svůj význam. Vždyť mnohdy rozhodují maličkosti.