Invaze přemnožených

V historii se mnohokráte stalo, že se na jednom místě z různých důvodů přemnožil jeden druh a ten se v daném místě neuživil, zdevastoval ho a pak táhl dál. Nejznámější jsou hejna kobylek, která se v teplých krajích periodicky objevují. Představují pohromu i pro lidský druh, protože oblast zpustoší i za cenu svého následného vyhynutí. Konec konců i náš druh kdysi podobně vytáhl z Afriky. Měl ale štěstí, protože tehdy bylo na světě spousta volného místa, které mohl obsadit. Dnes už tomu tak není a všechna místa, kde se dá uživit a trvale žít už přemnožený druh Homo sapiens obsadil. Navzdory tomu jsou oblasti planety, kde je narušena rovnováha mezi možností uživit se a pudem rozmnožit se. Jsou to především oblasti Afriky, méně už Asie nebo jižní Ameriky.
Můžeme se přít, nakolik k jejich vzniku přispěl kolonializmus či následná rozvojová pomoc, či postupné klimatické změny, ale tím problém nezmizí. V těchto místech civilizačním a globalizačním působením přestala fungovat evoluce. Dříve takovou nerovnováhu napravily hladomory, epidemie a vzájemné války. Dnes tomu brání civilizační hodnoty. A tak se nerovnováha neustále prohlubuje. Mnozí prognostici již dávno předpovídají budoucí válku mezi sytým Severem a hladovým Jihem. Lze ji však předejít? Forma hmotné a potravinové pomoci nefunguje. Protože jen mírní problém, ale neřeší jeho podstatu. Problém se vyhrocuje a jeho protagonisté si začínají pro pomoc chodit k nám do Evropy. Využili k tomu i naší náklonnosti k válečným obětem, které jsme pomáhali iniciovat podporou arabského jara v bláhové víře, že implantujeme demokracii, která vše vyřeší.
V letech bipolárního světa dvou supervelmocí bylo vše podřízeno jeho vzájemné rovnováze v možném nukleárním zničení a lokální problémy a rozpory tiše narůstaly, avšak zůstávaly v pozadí. S pádem komunizmu vystupují do popředí. Staré metody už nefungují a je třeba najít nové. Dříve také šlo o jakýsi abstraktní problém daleko od nás. Nyní se nás to začíná zatraceně týkat. Politické reprezentace si s tím nevědí rady. Uhýbají, problém bagatelizují a schovávají se za oponu politické korektnosti. Vzdalují se od reálných starostí a potřeb lidí a uvolňují tak prostor pro radikálnější populistické vůdce. Do jisté míry je to asi dobře, aby se společnost probudila, ale mohlo by to překmitnout i příliš na druhou stranu od demokracie.
Levicově liberální řešení, že se s hladovými z Jihu rozdělíme, není řešením, protože opět neřeší problém. Připomíná reálný socializmus, s kterým přišli komunisté. Chvilku to fungovalo, dokud bylo komu brát. Pak jsme však byli všichni chudí a nikdo se nesnažil, když mu to stejně sebrali. Nevychází to ani bilančně. Hrstka pomalu vymírajících Evropanů neuživí živelně se množící Afriku. Když někde hoří, musí se hasit, dokud hořet nepřestane a problém nezmizí. V Africe se musí obnovit rovnováha mezi počtem obyvatel a schopností se tam uživit. Buď si to uvědomí sami Afričané a zvládnou to, patrně ne bez i drastických opatření nebo budeme muset nechat tam působit evoluci a bránit své území a způsob života. Problém je, že přemnožené nejednotí jen pocit hladu, ale i radikální islám. A jakmile je problém kontaminován otázkami víry a humanity, tak si s tím upovídaná demokracie neumí poradit. Představme si hypotetickou situaci. Myslíte, že kdyby měl starověký Řím nukleární zbraně, že by se ubránil germánským barbarům? Já myslím, že ne. Tak dlouho by diskutoval a rozebíral pro a proti, až by byli barbaři před branami a nukleární zbraně by jim byly k ničemu. Obdobně nám naše technická i zbraňová převaha bude k ničemu, když přišedší budou tvořit významnou část volebního elektoriátu. A tomu se už situace v některých západoevropských zemí pomalu blíží.
Ale co když je tohle právě záměr širší evoluce? Technická civilizace dominantně přemnoženého druhu Homo sapiens asi také není pro biosféru planety to pravé ořechové. Stavíme betonová města, dálnice, snažíme se poroučet větru, dešti a teď už i klimatu. Neumíme si udělat pořádek mezi sebou a je nás stále víc. Když zvítězí ti přemnožení, vše se vrátí do starých kolejí. Vyspělé technologie upadnou v zapomenutí, půjde zase o život a na neplodné demokratické diskuse nebude čas. Každý člověk bude mít co dělat se uživit, vrátí se evoluce a epidemie, hladomory a války obnoví populační rovnováhu.