V historii se mnohokráte stalo, že se na jednom místě z různých důvodů přemnožil
jeden druh a ten se v daném místě neuživil, zdevastoval ho a pak táhl dál. Nejznámější
jsou hejna kobylek, která se v teplých krajích periodicky objevují. Představují pohromu
i pro lidský druh, protože oblast zpustoší i za cenu svého následného vyhynutí.
Konec konců i náš druh kdysi podobně vytáhl z Afriky. Měl ale štěstí, protože
tehdy bylo na světě spousta volného místa, které mohl obsadit. Dnes už tomu tak
není a všechna místa, kde se dá uživit a trvale žít už přemnožený druh Homo sapiens
obsadil. Navzdory tomu jsou oblasti planety, kde je narušena rovnováha mezi možností
uživit se a pudem rozmnožit se. Jsou to především oblasti Afriky, méně už Asie
nebo jižní Ameriky.
Můžeme se přít, nakolik k jejich vzniku přispěl kolonializmus či následná
rozvojová pomoc, či postupné klimatické změny, ale tím problém nezmizí. V těchto
místech civilizačním a globalizačním působením přestala fungovat evoluce. Dříve
takovou nerovnováhu napravily hladomory, epidemie a vzájemné války. Dnes tomu
brání civilizační hodnoty. A tak se nerovnováha neustále prohlubuje. Mnozí prognostici
již dávno předpovídají budoucí válku mezi sytým Severem a hladovým Jihem. Lze ji
však předejít? Forma hmotné a potravinové pomoci nefunguje. Protože jen mírní problém,
ale neřeší jeho podstatu. Problém se vyhrocuje a jeho protagonisté si začínají
pro pomoc chodit k nám do Evropy. Využili k tomu i naší náklonnosti k válečným obětem,
které jsme pomáhali iniciovat podporou arabského jara v bláhové víře, že implantujeme
demokracii, která vše vyřeší.
V letech bipolárního světa dvou supervelmocí bylo vše podřízeno jeho vzájemné
rovnováze v možném nukleárním zničení a lokální problémy a rozpory tiše narůstaly,
avšak zůstávaly v pozadí. S pádem komunizmu vystupují do popředí. Staré metody
už nefungují a je třeba najít nové. Dříve také šlo o jakýsi abstraktní problém
daleko od nás. Nyní se nás to začíná zatraceně týkat. Politické reprezentace si
s tím nevědí rady. Uhýbají, problém bagatelizují a schovávají se za oponu politické
korektnosti. Vzdalují se od reálných starostí a potřeb lidí a uvolňují tak prostor
pro radikálnější populistické vůdce. Do jisté míry je to asi dobře, aby se společnost
probudila, ale mohlo by to překmitnout i příliš na druhou stranu od demokracie.
Levicově liberální řešení, že se s hladovými z Jihu rozdělíme, není řešením,
protože opět neřeší problém. Připomíná reálný socializmus, s kterým přišli komunisté.
Chvilku to fungovalo, dokud bylo komu brát. Pak jsme však byli všichni chudí a nikdo
se nesnažil, když mu to stejně sebrali. Nevychází to ani bilančně. Hrstka pomalu
vymírajících Evropanů neuživí živelně se množící Afriku. Když někde hoří, musí
se hasit, dokud hořet nepřestane a problém nezmizí. V Africe se musí obnovit rovnováha
mezi počtem obyvatel a schopností se tam uživit. Buď si to uvědomí sami Afričané
a zvládnou to, patrně ne bez i drastických opatření nebo budeme muset nechat tam
působit evoluci a bránit své území a způsob života. Problém je, že přemnožené
nejednotí jen pocit hladu, ale i radikální islám. A jakmile je problém kontaminován
otázkami víry a humanity, tak si s tím upovídaná demokracie neumí poradit. Představme
si hypotetickou situaci. Myslíte, že kdyby měl starověký Řím nukleární zbraně, že
by se ubránil germánským barbarům? Já myslím, že ne. Tak dlouho by diskutoval
a rozebíral pro a proti, až by byli barbaři před branami a nukleární zbraně by
jim byly k ničemu. Obdobně nám naše technická i zbraňová převaha bude k ničemu,
když přišedší budou tvořit významnou část volebního elektoriátu. A tomu se už
situace v některých západoevropských zemí pomalu blíží.
Ale co když je tohle právě záměr širší evoluce? Technická civilizace dominantně
přemnoženého druhu Homo sapiens asi také není pro biosféru planety to pravé ořechové.
Stavíme betonová města, dálnice, snažíme se poroučet větru, dešti a teď už i klimatu.
Neumíme si udělat pořádek mezi sebou a je nás stále víc. Když zvítězí ti přemnožení,
vše se vrátí do starých kolejí. Vyspělé technologie upadnou v zapomenutí, půjde
zase o život a na neplodné demokratické diskuse nebude čas. Každý člověk bude
mít co dělat se uživit, vrátí se evoluce a epidemie, hladomory a války obnoví
populační rovnováhu.