V minulosti se mnohokrát stalo, že objev předběhl svoji dobu a úroveň znalostí a stal se pro vrstevníky nesrozumitelný a nepochopitelný. Jeden z prvních takových příkladů je Koperníkova heliocentrická soustava, kdy vše obíhá kolem Slunce. Nedivím se, že to bylo lidem divné při každodenní zkušenosti s východem a západem slunce. Dalším takovým objevem byla Darwinova hypotéza o původu druhů a zákony dědičnosti objevené Gregorem Mendelem. Ruku na srdce, kdo z vás má jasno, jak to vlastně s tím křížením hrachu je? Možno citovat i Kantorovu matematiku pro nekonečné množiny. Pak následovaly Einsteinovy teorie relativity, které skoro zbořily klasickou fyziku a pak kvantová teorie a Velký třesk, které to vše dorazily. Tam už mnoho lidí nemá ctižádost tomu ani porozumět. O teorii superstrun ani nemluvě. Dnes používáme většinu předmětů denní potřeby jako černé skříňky, o kterých moc nevíme, jen, že většinou dělají, co mají.
Za vše může složitost reality, která nás obklopuje a že jsme se dostali až k jejím rysům, které nejsou pochopitelné každodenním logickým pozorováním a zkušeností. U vědy je to každému jasné, ale ono se to začalo dotýkat i společnosti a našeho každodenního života. Kdo dovede posoudit, jestli je dobré sílu naší měny snížit nebo naopak podpořit? Je atomová energetika pro nás tím nejlepším a proč ne větrníky? Zvýšit minimální mzdu, i když si pak zaměstnavatelé mohou dovolit méně zaměstnanců? Co má smysl regulovat a co už je šikanování občanů? Stejně tak bezpečnost versus svobody. Jsou to složité dynamické nelineární systémy a ty se chovají často nevyzpytatelně. Rozkolísá je kde co. Mám pocit, že ani ti odborní regulátoři si často nejsou jisti, jak to dopadne. Nechat tedy vše jen přirozenému vývoji a trhu? To dnes už také úplně nejde, i když zásahů by mělo být co nejméně. Nejstabilnější je systém blízko rovnováhy korigovaný jen nepatrnými změnami.
A co si má tedy počít občan? Část občanů to řeší v hostincích čtvrté cenové skupiny, kde tvoří odborné debatní kroužky na všechno. Od fotbalu, přes migraci až po reformu zdravotnictví. To má ovšem dopad jen na spotřebu točeného piva. Rozumně uvažující občan se v tom zkouší chvíli orientovat a vyznat a vzdá to až po čase. Není možné být odborníkem na všechno a doba polyglotů již dávno pominula. Přesto by měl vyjadřovat své mínění a jednou za čtyři roky rozhodnout o tom, kdo bude vládnout a tedy i regulovat a šikanovat. Ani ne tak k jednotlivým komplexním záležitostem, ale k tomu, jak se mu činnost vládnoucích elit jeví a jak se mu v zemi žije. Aspoň zpovzdálí sledovat, co se tu ty čtyři roky dělo, kdo co říkal a jak reagoval na to, co svět přinesl. Nedat se zmást tím, jak politikům padne předvolební oblek, či kolik vtipné kaše pojedli. Spíš si říct, svěřil bych mu rodinné finance nebo hlídání dětí? A nebát se dát příležitost jiným, když s těmi dosavadními nejsem spokojen. Nevybíráme samozřejmě z těch úplně nejlepších a nejchytřejších, jen z těch možných, kteří chtějí politiku dělat, ať už z těch či oněch pohnutek. Z dlouhodobého hlediska vytvoří nejstabilnější společnost postupné pravo-levé a euroskepticko-eurohujerské střídání vlád, které povede nakonec k jakési přijatelné rovnováze. Ten, kdo volí jinak, než já, ovšem nesmí být mým nepřítelem. Je jen sousedem, který vidí věci jinak a má jiné preference.
Brzy budete vybírat, tak je nejvyšší čas se zamyslet.