Ať chceme nebo ne, teroristé prostě vítězí. Stokrát se můžeme bít v prsa, že
svůj způsob života si narušit nedáme, ale jsou to jen prázdná zoufalá, byť
sympatická gesta. Skutečnost mluví jinak. Stačí se podívat jen na to, jak
teroristé za pár desetiletí změnili leteckou dopravu. Já ještě pamatuji,
že se při nástupu do letadla předkládal jen pas a letenka. Dnes procházíme
složitou sofistikovanou kontrolu, kdy nás a naše zavazadla přístroje svléknou
do nedbalek. Zkuste si dnes vzít do palubního zavazadla manikúru, nůžky nebo
větší objem krému či jiné kosmetiky. Neuspějete ani s minerálkou. Elektroniku
nebo foťák musíte předvést, že je ve funkčním stavu a nikoliv atrapa s možnou náloží.
Ale všeho do času. Od 21. března si pasažéři na letech z vybraných letišť
z regionu Blízkého a Středního východu nesmí vzít na lety do USA a Velké Británie
na palubu žádnou jinou elektroniku než mobil. A tento trend se bude zřejmě rozšiřovat.
Netýká se to ale jen letadel. Při vstupu do státních úřadů či soudů dříve stačilo
se zapsat a počkat až si pro vás někdo přijde. Dnes vyndáváme klíče, telefony
a procházíme rámem. Prohlíží nás dokonce, když si jako turisté chceme prohlédnout
Pražský Hrad.
Naše ulice jsou plné kamer, takže soukromí na veřejném prostranství je už jen iluzí.
Protiteroristická opatření vedou k monitoringu internetu a multimédií a dále snižují
naše soukromí. Názor, že když nic špatného nedělám, tak mi to nevadí, je jen
hloupým výkřikem idealisty. Prozíravý lišák George Orwell se jistě v záhrobí usmívá,
jak ochotně ustupujeme „Velkému bratrovi“.
Co je vám platné, že pravděpodobnost, že vy osobně zahynete při teroristickém útoku,
je zatím srovnatelná s pravděpodobností větší výhry v loterii, když váš život to
už masivně ovlivňuje. Na Západě k tomu ještě přibude občasný výbuch demonstrací
druhých a třetích generací přistěhovalců, nespokojených s tím, že se stále nemají
jako střední třída majoritní populace. Islamisté mají čas a mohou si dovolit
prohrát bitvu, jako třeba o Islámský stát. Jejich největší zbraní kromě zneužití
islámu jsou z dlouhodobého hlediska dělohy jejich žen. Rozdíl v porodnosti už
mnohokrát etnicky změnil charakter mnoha území. Zmiňme třeba původně srbské Kosovo.
A tento trend začíná zvolna zvonit umíráčkem i nám v Evropě.
Dalším vítězstvím teroristů je, že se jim podařilo demokratickou populaci polarizovat
a rozdělit na dvě nesmiřitelné části. Na vítače, kteří si stále myslí, že s imigranty
a islamisty, jejichž životní názor neuznává pravidla diskuze a jiné hodnoty, než
ty své, se dá domluvit a dohodnout. A na odpůrce, kteří ještě neztratili pud sebezáchovy
a pragmaticky hájí svou zem a svůj způsob života. To je významný úspěch teroristů
a ptáte-li se, jak může pár stovek teroristů ovlivnit milionové populace, tak právě takto.
Kdysi funkční demokratická společnost může být snadno narušena právě voláním po silné
ruce, která problém vyřeší. Ano snad vyřeší, ale za jakou cenu a s jakým rizikem?
Jak to bude vypadat dál? Je islám řešením ze současné relativistické krize demokratické
části světa, která ztratila vůli a smysl života a oddává se konzumu, rozvoji,
požitkářství a environmentalizmu? Proč je v posledních desetiletích tolik konverzí
k islámu u nearabských obyvatel? I nad tím bychom se měli zamýšlet. Dává jim
islám směr a smysl života, který v naší společnosti nenacházejí?
Naše možnosti obrany jsou omezené i díky našim hodnotám. Už jednou demokratická
společnost ustupovala, lavírovala a pokoušela se vyjednávat s někým, kdo nectil
pravidla a smál se jí. Výsledkem bylo, že si místo „malé války“ vykoledovala tu
velkou s miliony obětí. Dnešní bezradní politici, jakoby Chamberlainovi a
Daladierovi z oka vypadli. Prvním krokem by mělo být utěsnit Evropu proti všemu
nekompatibilnímu. Pak tvrdší postup vůči těm naturalizovaným Evropanům, kteří
se nechtějí přizpůsobit a respektovat naše zvyky a zákony. Jako bych slyšel pokřik
liberálů, že to je přece v rozporu s našimi hodnotami. Ano je, ale možná je
lepší přizpůsobit naše hodnoty reálné situaci, než otálet a později se třeba
dožít internačních táborů a genocidy, ať už z té či oné strany.
Otiskl Neviditelný pes dne 25.7.2017