Přemýšlel jsem o tom, proč má současná euro-atlantická společnost takové problémy
a pak mi to došlo. Ty problémy k nám nikdo nepřináší z vnějšku, jak by se zdálo.
Tyto problémy si vytváříme sami. Sami v sobě, a usídlily se v našich hlavách.
Skrývají se pod zdánlivě líbivými jmény jako humanizmus, politická korektnost,
vstřícnost a další. Souhrnně tak zvané „naše hodnoty“. Zdá se vám to absurdní?
Když někdo hraje občas karty pro pobavení, je to společenská hra. Když
je hraje neustále a prohraje výplatu, je to gamblerství. Obdobně s alkoholem,
návykovými látkami či dalšími závislostmi. Když někdo občas nezištně
pomůže druhému, aniž ho to ohrozí, je to humanizmus. Když je někdo přesvědčený,
že musí pomáhat za každou cenu, i kdyby ho to mělo umořit, je to závislácký
humanizmus. Když je někdo posedlý vinou za to, že naši předkové využívali otroky,
když to bylo v kraji zvykem, a zvýhodňuje po staletích jejich potomky vůči
svým soukmenovcům a jde až k absurditám korektně přejmenovávat stará
umělecká díla, je zralý na psychiatra. Společnost, která se náruživě
vyžívá v upřednostňování menšin a hledání jejich všemožných práv na
úkor většiny, kde je problém porazit strom, který stíní několik poschodí
paneláku, kde se kvůli broukům a žábám zdržují stavby obchvatů a dálnic,
je prostě nemocná.
Ptáte se proč, když některá gesta jsou na první pohled líbivá a zdají se
být ušlechtilá? Je to proto, že lidská společnost je součástí ekosystému planety,
kde od nepaměti platí evoluční zásada, že jen silnější přežívá a přežití je to,
o co tady jde. Ano, my lidé, když jsme se nasytili a dokázali vyrobit přebytky,
mohli jsme si dovolit luxus vědy, umění a dalších příjemností. To ale neznamená,
že jsme se vydělili z ekosystému nebo ho změnili. Samou starostí o udržitelný
rozvoj a přírodu jsme pozapomněli, že aby to mělo smysl, musíme také my přežít.
Jiná lidská plemena na této planetě nepodlehla tomuto klamu z nadbytku a dál
bojují o přežití. Dovedete si snad představit, že by vlčí smečka zvala do svého
teritoria hladové šakaly a dělila se s nimi o kořist? Jak by na takové vlky
dolehla choroba, šakali by je bez milosti zardousili či vyhnali. Nebo že by
mladí vlci v okolí Hamburku vyvolávali výtržnosti, ničily doupata a hrubě
nadávali vedoucím vlkům? Ti by je rázně postavili do latě. Zdá se vám srovnání
s vlčí smečkou nepatřičné? Zdání klame. Je to perfektně fungující, efektivní
společenství, kde každý má svoji roli a je si jí pevně vědom. Na rozdíl od nás
lidí se tam nezabíjí z rozmaru, chtivosti či vášně, ale jen z hladu či v obraně.
Musíme se tedy ptát, kde se takové deformace v našich hlavách vzaly a proč?
Mohou za to pomalé plíživé změny. Když nás postihne nějaká náhlá katastrofa,
dovede lidstvo perfektně zareagovat a postavit se jí. Ale když nebezpečí narůstá
pomalu sotva znatelně, neuvědomujeme si ho. Syn se v názorech jen nepatrně liší
od otce, ale v hlavách a hodnotách změny probíhají a po čase je tu sebedestruktivní
politicky korektní levicově liberální společnost. Přesvědčená o své dokonalosti
a jedinečné pravdě. Zpohodlnělá, preferující tlachání před činy. Naši dědové
byli ochotní bránit svou vlast. Kolik mladých by dnes dobrovolně odešlo bojovat
do zahraniční armády za naše osvobození? Jistě se na tom paradoxně podepsalo
i dlouhé období míru v Evropě po několik generací, že jsme nabyli dojmu, že to
tak bude navždy a automaticky. Svou roli mohli sehrát i paraziti. Je známo, že
třeba toxoplazmóza, kterou je promořená většina evropské populace, dovede měnit
chování napadeného. Myš ztratí ostražitost, a co člověk? Nebo je to nějaká mutace?
Některé mutace nás kdysi pozdvihly na piedestal, jiné nás mohou později zničit.
Možná je to prostě společenská neuróza či něco, čemu pořádně nerozumíme.
Důležité je, že je to v nás a že nám to evidentně škodí.
Můžeme se tomu ještě bránit nebo byl již překročen Rubikon? Stihneme to? Nevím,
jsem spíš skeptický, protože společenská setrvačnost je příliš velká a nové
ideje se prosazují většinou tak, že zastánci těch starých vymřou. Paradoxně
potřebujeme teď být více sobečtí a sebestřední, jestli mi rozumíte. Světýlkem
v tunelu je i hnutí „Amerika na prvním místě“, propagované novým americkým
prezidentem a jeho vypovězení ekologické pařížské dohody. Proč? Dnes není doba
starat se o to, co bude za pár století a o celý svět, ale co bude s námi za pár
desetiletí. Každá generace žije tady a teď. Musíme sebevědomě zdvihnout hlavu
a ubránit si, co naši předkové za staletí vytvořili. Že je to sobecké? Ale jděte,
také vás to už posedlo? Aspoň přežijeme.
Otiskl Neviditelný pes dne 13.7.2017