Všechny tak zvané technologické revoluce byly doposud vlastně evolucemi, protože probíhaly desítky let, ne-li celé století. Přesto radikálně změnily svět a společnost. Ať už to byl přechod k zemědělství či technická revoluce páry a pak elektřiny. Řada profesí zanikla a objevily se nové. Nejinak tomu bude v „revoluci“, kterou přinese umělá inteligence. Odborníci mluví o tom, že technické singularity – kdy umělá inteligence dosáhne schopností člověka, se dosáhne už do poloviny tohoto století. Dnes se vývoj nesmírně zrychlil a podobá se explozi. To už pomalu naráží na meze psychické odolnosti a setrvačnosti společnosti, která s tím začíná mít problémy. Celoživotní vzdělávání se stává samozřejmostí, přibývá neuróz.
Klíčovou roli v naší společnosti hrají odborné elity, chrání naše zdraví a zachraňují naše životy, vzdělávají nás, radí nám v různých záležitostech a duchovně nás povznášejí, vymýšlejí nové technologie, asistují firmám, pomáhají s daněmi, projektují domy a dělají spoustu dalších důležitých věcí. Stát se takovým profesionálem stojí čas a peníze a proto si tyto elity svou roli pochopitelně chrání. Jak říká expert J. Kús: Dnešní profesionálové se moc neliší od kněží v primitivních společnostech, používají speciální jazyk a terminologii, které laik nerozumí, vytvářejí kolem své instituce mystérium a chrání ji tak před ohrožením a změnou zvenčí. Jde o to vyloučit neodborníky a chránit poskytovatele. Rada a pomoc profesionála není zadarmo. Institucionalizaci zajišťovaly nejprve cechy, dnes profesní komory, akademie, univerzity. V době technologické společnosti založené na sdílení informací po internetu není ale na znalosti profesionálů už tolik výjimečného, aby to nešlo realizovat online. Navíc jsou služby profesionálů ve své tradiční podobě nerovnoměrně distribuované a přispívají k nerovnosti ve společnosti. Umělá inteligence a digitalizace přinesla do společnosti nové trendy: široká on-line dostupnost, digitalizace vědomostí, rozsáhlé databáze, on-line platformy lidí sdílejících navzájem zkušenosti, umělé inteligence a robotika, technologické systémy nahrazující práci lidského odborníka. Přístupová zařízení se miniaturizovala a vlastní je každý. Sdílení zkušeností v online platformách na internetu vytváří současně konkurenci službám odborných profesí. Namísto, aby člověk šel hned k lékaři, právníkovi, architektovi, daňovému poradci, vyhledá si diskuzní fóra nebo informační weby k danému tématu na internetu. Rozdělením úkolů mezi více lidí se dá dosáhnout až neuvěřitelných výsledků. Každý zná a používá Wikipedii, která je také dobrým příkladem schopnosti lidí k dobrovolné a efektivní online spolupráci.
S nástupem digitalizace, pokročilých systémů umělé inteligence a robotiky, přestává platit poněkud sebestředná představa, že pouze lidský expert vyřeší problém nejlépe. Většina profesionálů si možná stále myslí, že stroje nahradí jen rutinu a lidský expert bude stále nezbytný pro kreativní, strategický a inovátorský vhled. Ale budou stále více nepříjemně překvapeni. Dojde k paradoxním situacím. O co méně bude třeba lékařů, o to víc budou v kurzu zdravotní sestry, protože nemocní budou vyžadovat lidský kontakt a účast. Špičkoví lékaři se soustředí hlavně na robotické operace a výzkum. Umělá inteligence najde i řešení, která jsou momentálně mimo naše kognitivní schopnosti. Brutální výpočetní síla spojená s exponenciálním růstem výkonu je charakteristikou dnešních systémů, které porážejí člověka i v nejtěžších hrách jako je go. Stroje předstihnou svým výkonem lidské experty a bylo by nesmyslné je a priori odmítat. Možná není daleko den, kdy stroje budou psát i poezii, skládat hudbu, kreslit obrazy, zpívat. Nebude umělá inteligence tím nejlepším neúplatným soudcem?
Co však s lidmi, které robotika a umělá inteligence nahradí? Když se zemědělci či kováři přesunuli do fabrik, tak byli schopni se celkem rychle naučit novou profesi. Teď by však nové uplatnění vyžadovalo větší profesní skok. A to směrem k vyššímu vzdělání. Ze slévače nebo řidiče rekvalifikací těžko uděláte špičkového IT odborníka, protože těch průměrných, udržovacích bude dost. Služby už mnoho dalších lidí nebudou schopny absorbovat. Pro všechny lidi prostě práce nebude a na to bude muset společnost nějak reagovat. Nejen je ekonomicky slušně zajistit, ale také nějak smysluplně vyplnit spousty jejich volného času. Už dnes vizionáři mluví o jakémsi základním zaručeném příjmu, který by člověk automaticky dostal jen proto, že je občanem státu. Dnes je to mimo ekonomickou realitu, ale jednou to nahradí podpory v nezaměstnanosti a životní minima. Samozřejmě lidé, kteří práci mít budou a budou vytvářet hodnoty, budou mít příjmy nesrovnatelně vyšší a stejně tak i životní úroveň. Co takové rozdělení na lidi dvou kategorií, i při zachování rovnosti před zákonem udělá ve společnosti, těžko předvídat. Zabaví lidi cestování ve virtuální realitě, budou se vzdělávat a věnovat koníčkům či kultuře nebo propadnou drogám? Vzroste kriminalita? To vše budou muset řešit naši vnuci.
I když je tato revoluce za dveřmi, tak dnešní společnost na ni není vůbec připravena a ani se na ni nepřipravuje. Společnost byla díky masivní setrvačnosti vždy pozadu za vývojem. Pokud změna probíhala přes několik generací, tak se to dalo zvládnout, ale teď změny udeří neuvěřitelně rychle. Jen malý příklad, jak moderní služby jako Uber nebo Airbnb, zamotávají hlavy taxikářům a hoteliérům. Měny typu bitcoin a backchain už zkoumají vizionářští bankéři. Na očekávané změny by mělo především reagovat školství a systém vzdělávání. Budou třeba nové dovednosti a se znalostí literatury či větného rozboru umělou inteligenci neoslníme. Bude i nadále tak atraktivní bydlet ve městech, když vše bude distribuováno po síti? Dnes tam drží lidí lepší pracovní příležitosti a dostupnost obchodů, lékařské péče a kultury.
Zkrátka ještě v tomto století proběhnou zásadní změny společnosti, které si ani při nejlepší snaze nedokážeme představit. Snad je lidstvo zvládne a nezničí se samo překotným vývojem nebo nevědomky nepředá otěže umělé inteligenci.