Vánoce

Každoročně se miliony lidí na všech kontinentech účastní toho velkého rituálu, kterému říkáme vánoce. Většina z nich ani neuvažuje o původu tohoto rituálu. Jeho kořeny možná sahají až do pohanské éry a návratu slunce, ale pro většinu lidí je spojen s legendou o narození Ježíška. A je zcela jedno, jestli patří k těm, kteří považují člověka za dílo boží a nebo naopak. Obojí rádi podlehnou onomu kouzlu vůně jehličí, vánočního pečiva, smažícího se kapra a otvírání pečlivě zabalených balíčků s tajemným nebo i známým obsahem. A to je dobře. I když to předtím stojí spousty úsilí, nervů a nepohodlí. Lidé mají mít své rituály! Je dobře, že se někdy něco patří a jindy zase nepatří. Tyto rituály jsou jakýmisi záchytnými pevnými body v překotném běhu života. Připomínají, že život není jen prostě to co přijde, ale že má svůj řád, své transcendentno které je univerzální pro všechny. Ať už jsou to rituály vánoc, různých výročí, narození, svatby nebo i ten poslední.
A tak se mu znovu poddejte i vy. Co na tom, že to duchovno zase nakonec skončí přecpaným žaludkem, politou dečkou a bůh ví, čím ještě. Důležité je, že se rodina zase jednou sešla a bylo ji chvilku dobře. To je konec konců společné všem rituálům - lidská pospolitost, která během překotného civilizačního vývoje vůbec neztratila na významu Ba právě naopak!. vánoce 1997