V V souvislosti s migrační krizí znovu varují zastánci multikulti proti
uplatňování kolektivní viny vůči muslimským imigrantům. U většiny lidí však dochází
k nedorozumění ohledně otázky kolektivní viny. Kolektivní vina v oblasti právní
je nepřípustná. To porušil nacistický režim svými norimberskými zákony vůči Židům.
Proto jsou možná teď Němci tak přecitlivělí k etnickému zobecňování. Vedle právní
oblasti je tu však ještě kolektivní vědomí a to má právo brát v úvahu a hodnotit
kolektivní rizika a zkušenosti. S různou bezstarostností se budu procházet v lese,
kde žijí jen zajíci a kde medvědi. Když potkám deset psů a sedm mě kousne, začnu
být vůči psům jako celku ostražitý, navzdory tomu, že znám ohromně milého a mazlivého
voříška. Ostatně, proč je pramálo lidí z většinové populace nadšených z romských
sousedů a ti vietnamští jim nevadí? Nedávno se v této souvislosti řešil i problém,
zda a jak má vlastník právo odmítnout pronájem na základě etnické příslušnosti.
Je to oblast právní a proto bylo přijato šalamounské rozhodnutí, že na základě
etnické příslušnosti nikoliv, ale může si pro to najít jiný zástupný důvod.
Evolučně nám klasifikace rizik a jejich zobecňování pomáhalo přežít a adaptovat
se na změněné podmínky. Není to tedy nic cizorodého či zlého, jak se nás snaží
někteří přesvědčit. Máme přece své preference, někteří lidé nebo i skupiny lidí
jsou nám bližší, než jiné. Nikdo nás přece nemůže nutit k všeobjímající lásce
k celému lidstvu. S někým si rád popovídám, jinému se zdaleka vyhnu. S někým chci
žít v sousedství s jiným nikoliv. Mám-li informace, že v některém etniku se hojně
vyskytují jevy, které mě znepokojují nebo kolidují s mými hodnotami, budu se
tohoto etnika stranit a vyhýbat se mu. To je i případ vyznavačů islámu. To neznamená,
že nebudu například obdivovat mešity a islámské umění třena v Istanbulu. Ovšem vždy
si tam zajedu, doma bych to mít nechtěl.
Jenomže žiju v té moderní plíživé orwellovské totalitě, která se nazývá politická
korektnost. Noví kolektivisté chtějí vychovat nového sterilního člověka. Myslí si,
že když problémy přejmenují líbivými nic neříkajícími slovy, že přestanou existovat.
Vrcholem stupidity je přejmenovávání starých obrazů v nizozemském Rijksmuseum.
Jména obrazů by totiž podle názoru samozvaných odborníků mohla pobuřovat návštěvníky
z řad menšin. Z obrazu Simona Marise z roku 1900 původně pojmenovaného Černošská
dívka se tak stalo Děvče s vějířem. Obraz Hlava mouřenína se nově jmenuje Hlava muže,
Černošský sluha byl přejmenován na Mladého sluhu a z Mohamedána se stal Muž s vousy.
Zakázáno bylo rovněž pojmenování Eskymák, Indián nebo Hotentot, která byla nahrazena
politicky korektním souslovím „původní obyvatel“. Z liliputů se pro změnu museli
stát „malí lidé“. Bude se přepisovat i Twainovo Dobrodružství Toma Sawyera, protože
tam vystupuje „ten hodný negr“? A co naši cikáni v klasické literatuře? Silvestrovské
řádění v Kolíně se nám pokoušeli zatajit. Korektníci se obávají, aby se pojmy nikoho
nedotkly a vše bylo bezkonfliktní, jenomže když se někdo ozve a nepodřídí, klidně
se ho dotknou. Rázem od nich sklidí bouři obvinění a nálepek xenofobie, rasizmu
a fašizmu. Vybočuješ, lišíš se, a tedy nejsi náš. Bojují za diverzitu druhů v přírodě,
ale diverzita názorů jim není po chuti. Je třeba ještě většího důkazu totality?
Proto se musíme bránit, mít své názory a stát si za nimi. Držet se svých obav i
zkušeností. Svoboda je příliš vzácný statek a ztrácí se snadno. Její znovuzískání
stojí hodně obětí. Vzpomeňte, jak těžké bylo porazit nacizmus, komunizmus. Změnit
zezelenalou, kolektivistickou politicky korektní Evropu by bylo snad ještě obtížnější,
protože virus korektnosti postihuje už i Spojené státy.
Vyšlo v Neviditelném psu 24.10.2015