Znáte to, když se zeptáte „Tak co je nového?“, „Ale, stojí to za ….“. Jiná odpověď by vás vlastně spíš překvapila. Když si do Googlu zadáte: „změny k horšímu“ proč, vyjede vám na 11 000 odkazů. Obávám se, že to není jen českou povahou, ale něco na tom musí být.
V politicko-občanském životě byl poslední kladnou změnou Schengen a svoboda pracovat kdekoliv v EU, snad dotace a pak přicházely už vesměs nelogické zákazy toho či onoho. I ten Schengen teď ukazuje, že to s ním není zas tak jednoduché. Na dobrou zprávu z naší vnitropolitické scény si nějak nemohu vzpomenout. No jsem už starší člověk. Zato těch slibů. Oblast politiky má jakés také vysvětlení. Ten, kdo něco umí a je opravdu dobrý, přece nepůjde do politiky, protože se mnohem lépe uplatní a uživí v soukromé sféře. Takže jen ti, co zbydou a ještě k tomu ambiciózní. Navíc moc korumpuje a kazí charakter a odolá tomu málo kdo.
Ale i jiné změny mohou vyvolat naši nelibost. Změna jízdního řádu. Nová verze programu, kdy musíme zvládnout jiné ovládání, pozměněné funkce nebo nový typ přístroje má knoflíky jinde nebo se ovládá tlačítky. Číhá toho na nás hodně a už jen pouhá nutnost vyrovnávat se s neustálými změnami v nás vyvolává averzi k nim. Zvláště když to nezvládáme. Za to může naše konzervativnost neboli setrvačnost, mám-li použít fyzikálního termínu. Jak objevil už Newton „Každé těleso (a tedy také člověk) setrvává v relativním klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu, dokud není přinuceno působením síly tento stav změnit“. A teď se to na nás hrne a co si s tím má jeden počít? Nepočne si a musí to strpět a z toho pramení jeho frustrace. Můžeme se schovávat ve své ulitě, ale změny nás stejně dohoní. Tomu se říká pokrok nebo také evoluce.
Evoluce, ale kam? S tím souvisí ten přímočarý pohyb v Newtonově definici. Kam? Obávám se, že tam. O tom vypovídá jiná, zvláštní fyzikální veličina – entropie. Je předzvěstí zmaru a při všech reálných změnách ta potvora neustále roste. Je mírou neuspořádanosti a potvrzuje, že vše, co bylo původně krásně uspořádané, se postupně rozpadá a mění v prach a chaos. Je o ní zmínka už v Bibli oním: Jsi prach a v prach se obrátíš. Vědci si myslí, že živé organizmy mohou této pohromě vzdorovat. Možná individuálně po část svého života, ale celá společnost? Ta někam samovolně směřuje a bylo by bláhové si myslet, že to nějak ovládáme a ovlivňujeme. Jen to zpětně pak komentujeme a ještě často tendenčně.
Takže až zase politici něco vymyslí, či si koupíte nový výrobek, nenadávejte, protože oni tak musí jednat, cosi je tak pudí a oni jsou jen v pohybu. Já už teď na otázku „Tak co je nového?“ odpovídám s povzdechem „Jo, entropie zase vzrostla“.
Vyšlo v Neviditelném psu 28.8.2015