Když se podíváte do médií, tak tam naleznete řadu článků a polemik založených
na tom, co kdo řekl. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se jednalo o kritické
zhodnocení myšlenek nějakého článku člověka s jiným názorem, ale tak to bohužel
většinou není. Postup bývá takový, že se vytrhne jedna či dvě věty a na nich se
rozvíjí, jak škodlivý či neuvážený je názor daného autora.
Jak takové články poznáte? Většinou začínají třeba takto: „Zeman legitimizuje
napadání jinak vypadajících lidí“ nebo „X.Y. nemá rád gaye a lesby“ či
„Co tím Novák myslí?“. Když vysvětlujeme své myšlenky a názory, často používáme
příměrů a analogií. Ty nejsou nikdy totožné s problémem a slouží k tomu, aby
to pochopili i ti méně chápající. A to je voda na mlýn vykladačů názorů a skýtá
jim nekonečné možnosti. Když to hodně přeženu, tak na zhodnocení problému úslovím
„Tak dlouho se chodí pro vodu, až se ucho utrhne“, reaguje vykladač tezí
„autor dehonestuje kvalitu keramických výrobků“, či „autor nabádá k zneužívání
vodních zdrojů“. Náš pan prezident, aniž bych se ho chtěl zastávat, je se svým
bohatstvím bonmotů přímo pokladem a rudým hadrem pro širokou paletu vykladačů.
Autor může v článku líčit jak zná a váží si integrovaných romských spoluobčanů
a pak popíše svou jednu negativní zkušenost, aby si vysloužil repliku
„J.K. osočuje Romy“. Vykladač většinou záměrně ignoruje hlavní myšlenky článku,
aby se chytil několika detailů, které snad autor dost důkladně nevysvětlil či
nekomentoval. A na nich ho „dostane a smázne“. Vykladači bývají totiž nesmiřitelní
a kategoričtí. Nemá smysl na ně nějak reagovat, protože to by byla voda na jejich
mlýn.
Těžko zobecňovat jací jsou to lidé. Možná trochu zakomplexovaní, kteří by se
rádi prezentovali, ale nemají čím. A tak parazitují na myšlenkách jiných.
Každopádně jsou to lidé, kteří rádi upoutávají pozornost. Kromě medií se s nimi
v ještě vyhraněnější a pokleslejší formě setkáte na internetu v diskusích pod články.
To bývá také zajímavé čtení. Možná bych je přirovnal k vybíračům popelnic. Teď
jsem si asi naběhl a v diskusi se dočtu, jak znevažuju poctivé nezaměstnané,
kteří se živí sběrem druhotných surovin. No, co. Každý nemůže být Čapkem nebo Peroutkou.
Berme je proto spíš s úsměvem, jako takový mediální folklór.
Vyšlo v Neviditelném psu 7.8. 2015