O tom, že je naše evropská civilizace v krizi už pochybuje málo kdo.
Dochází to pomalu i eurohujerům. Abychom s ní něco mohli dělat, měli bychom
nejdřív analyzovat a uvědomit si její příčiny. Že si za ni můžeme sami je asi
nad slunce jasné. Po úspěšném mírovém období rozvoje jsme nabyli dojmu,
že všemu nejlépe rozumíme a že co si usmyslíme, dovedeme i realizovat.
Jistě hodně se nám povedlo, jako schengen, odbourání celních bariér, náprava
životního prostředí i pomoc méně rozvinutým členům unie. To povzbudilo byrokraty
v Bruselu natolik, že Evropu přestali spravovat a začali ji řídit. Řídit podle
svých představ. Stali se z nich sociální inženýři a podlehli představě, že mohou
usměrnit a zrychlit vývoj. Zavedli společnou měnu bez ohledu na hospodářskou
úroveň jednotlivých zemí. Ono se to nějak srovná, sedne si to. V dobách
konjunktury to jakž takž šlo, až hospodářská krize obnažila slabiny tohoto projektu.
Byrokrati nečekali na přirozený ekonomický vývoj, začali zakazovat obyčejné žárovky,
silné vysavače, dokonce i třídit banány. Začali dotovat biopaliva a obnovitelné
zdroje, čímž vypěstovali lobby, která žije z veřejných prostředků. Kdyby počkali,
až vznikne ekonomický tlak na tyto oblasti, tak by podnikatelé sami investovali
své prostředky a věci by se řešily přirozeně a rychle. Kdykoli společnost
přerozděluje, je to na úkor efektivity, doprovázené ztrátami a korupcí. Není kam spěchat.
Co si budeme povídat. I my dnes z peněz z EU stavíme lecjaké zbytečnosti jen proto,
že ty peníze jsou na dosah a kdo je nevyužívá, není „in“.
V oblasti ochrany životního prostředí se udělalo hodně a v podstatě se napravily
dřívější přehmaty. Kyvadlo se však překmitlo až na druhou stranu a dnes se nám
zelení snaží diktovat, jak máme žít. Možná zde jsou zárodky budoucí totality.
Vrcholem je oteplovací mafie, která má zálusk na velký koláč veřejných prostředků
ve jménu omezování emisí skleníkových plynů. Klima má svůj vývoj a my jsme příliš
malí páni, abychom ho mohli ovlivnit. Vzpomeňte, jak dosud dopadly všechny ty
pokusy poručit větru a dešti. Sovětští inženýři manipulacemi se středoasijslými
řekami zdevastovali Aralské jezero. My jsme pěstováním řepky či palmového oleje
zdražili potraviny. A teď máme obětovat nesmírné prostředky na něco, jehož
výsledek se projeví za mnoho desetiletí, ne-li století, pokud vůbec. Mají to
dobře vymyšleno, vystraší, ale nelze hodnotit úspěšnost. Přitom bychom tyto
prostředky mnohem více potřebovali na rozvoj infrastruktury, zvyšovaní životní
úrovně, či přestat žít na dluh. Nebo si je připravit na vypořádání se s následky
oteplení, pokud k němu příroda sáhne.
V poslední době však kulminuje jeden problém a stává se akutním ohrožením.
V Evropě si žijeme díky dlouhému historickému vývoji dobře (až nad poměry a na
dluh) a vybudovali jsme si i velkorysý sociální systém pro ty neúspěšné. A ten
se stal cílem mnoha lidí z méně úspěšných oblastí světa. Nebýt politické
korektnosti a pachatelů dobra, nic by se nedělo. Na hranicích nebo kousek dál
by prostě nelegální imigranty pochytali a vrátili je domů s tím, že nejsou
Evropané a nemohou se tudíž podílet na výdobytcích založených už i na práci
našich předků. V běžném životě to tak přece funguje. Když rodina obědvá svíčkovou,
nepouští do bytu kolemjdoucí s tím, „že jdou na svíčkovou“. Pokud je rodina altruistická,
tak někomu potřebnému daruje zbylé knedlíky a omáčku. Sociální inženýři zavedli
v duchu Orwellova newspeaku jazyk politické korektnosti. Problémy se zde nahrazují
eufemizmy a tím jakoby mizí. 21. století je “věkem menšin“. Těm patří svět a pokud
k nějaké menšině nenáležíte měli byste se stydět. Některým menšinám už nestačí
získat od většiny toleranci a práva, ale musí pořádat pochody a hlásat, podívejte
my jsme tady, a takhle jsme jiní, než vy. Kupodivu tuto potřebu nemají ani včelaři
nebo rybáři. Většinová společnost menšinám ustupuje a vychází jim vstříc
pozitivní diskriminací. Čekám jen, kdy nějaký pachatel dobra přijde s tezí, že
většinový názor má kde kdo a proto musíme stát řídit tím menšinovým. No ono to
tak někdy už i vypadá. Mám pocit, že už ani pachatelé dobra si nemyslí, že
imigranti z jiných kultur nás budou obohacovat, jen nevědí, co s nimi.
Multikulti má prostě, jako vše v politice, velkou setrvačnost.
Jejich neuvážená politika ale hrozí rozvrátit náš tradiční způsob života.
Přestaňme se ohánět „našimi“ evropskými hodnotami, které jsou nade všechny ostatní.
Nejsou a jinde o ně evidentně nestojí, protože mají své jiné a hluboce zažité.
Žijme si podle nich u nás doma a naučme se je chránit před nepřizpůsobivými
příchozími. Naučme se říkat „ne“, „dost“ a „my vás tu nechceme“. Jsou to přece
normální výrazy ze života a ne vulgarity, jak se nás snaží přesvědčovat pokřivená
politická korektnost. Jestliže politici už umí mluvit jen falešně a pokrytecky
budeme si muset zvolit jiné, kteří budou respektovat většinový názor a ne nějaké
sociální vize.
Je totiž už za minutu dvanáct a mělo by se to projevit už při nejbližších našich
i evropských volbách.
Vyšlo v Neviditelném psu 7.8. 2015