V období 10 000 let př.n.l. byl život velmi tvrdý. Boj o život s predátory, lidskými nepřáteli a při tom všem získat dost potravy, aby člověk nezemřel hlady. Po duševní a psychické stránce se ale tehdejší člověk od toho dnešního zase tak moc nelišil. My bychom ale se všemi našimi současnými znalostmi v té době sotva přežili. Co tedy způsobilo tak propastný rozdíl tehdejší doby a dneška?
Člověk začal akumulovat – shromažďovat. Nejprve zkušenosti, pak výrobní postupy a postupně i přebytky zdrojů. Pozdější vynález písma okolo r. 5000 př.n.l. tuto akumulaci ještě akceleroval a další generace vylepšovaly a obohacovaly odkaz svých předků. Lze říct, že byl nastartován rozvoj technické civilizace. Lidé se usadili a přešli od nomádského způsobu života k zemědělství. Začaly se využívat kovy. Se vznikem větších státních útvarů rostly i jejich kapitálové možnosti. To podpořilo specializaci a vznik nových technologií. Postupně vznikla vrstva lidí, kteří již nemuseli jen bojovat o život, ale měli čas i na přemýšlení. Tak vznikla věda, nejprve jako všeobjímající filozofie, ale postupně se specializovala. Lidé získali astronomické znalosti a začali je využívat v zemědělství. Nastal velký rozvoj řemesel a první know-how se šířila a prodávala či zcizovala po světě. Tento rozvoj zbrzdil středověk infekčními epidemiemi a jak jinak ideologií. Lidská zvídavost a touha po svobodě znovu zvítězily a přišly manufaktury, věk páry, rozvoj obchodu. Pak se vývoj rozběhl explozívním tempem a nedokázaly ho zbrzdit ani dvě světové války (možná naopak) a dvě totální ideologie. Prožíváme revoluci elektronickou a biologickou.
I dnes je život každodenní boj. Sice ne už přímo o život, ale o slušnou existenci. Smrt hladem už dnes nehrozí, ale nikdo nechce být až tam dole na dně. Náš dnešní pohodlný život se všemi vymoženostmi by tehdejším lidem připadal jako posmrtný ráj v nebi. Možná proto neškodí si to připomenout, až zas budeme na něco brblat. V našem tabletu či ultrabooku je i kus hliněné tabulky s klínovým písmem.