Že něco není s naším světem v pořádku, to už tak nějak tušíme všichni. A kdyby jen něco! Jenže realita je taková složitá a zamotaná. Co s tím? Nejhorší jsou jednoduchá řešení populistů, která představují jen další past. Je to něco jako jo-jo efekt diety. Po zdánlivém řešení je to ještě horší, než před tím. To proto, že lidstvo není architektem svého vývoje, jak by se zdálo, jen jeho glosátorem a historikem. Jednotlivý člověk však je svým architektem a do značné míry, pomineme-li geny, si udělá život podle sebe a k obrazu svému. Jenomže, když to udělá přes šest miliard lidí vznikne ten fantastický mišmaš, kterému říkáme světová realita.
Chybí tedy globální řád či regulace? To v žádném případě. Sociální inženýrství, ať už ve formě „poručíme větru dešti“ nebo sofistikovanější ve formě starých i novějších ideologií které vědí „jak a co“, má své rozlehlé hřbitovy. Naše životy jsou vlastně jakousi hrou a tak přizpůsobujeme své chování ostatním hráčům a měnícím se pravidlům. Nejde už jen o to přežít, ale také si něco užít a získat. Jsou strategie kooperativní a sobecké. Ty kooperativní bývají úspěšnější v dlouhodobém měřítku, ale v krátkodobém hledisku většinou vítězí sobeckost. No a život společnosti se stále více orientuje na krátkodobé cíle. Volební cyklus je vesměs čtyřletý a tak politici dále hledí jen zřídka. Cyklus životnosti vrcholového manažera také zřídka překročí pět let, nezazáří tedy s projektem, který za cenu dočasných obětí zajistí rozkvět podniku až v budoucích desetiletích. Netrpělivost a snaha po rychlém úspěchu je znakem dneška. Lidé si chtějí užívat výrobky dříve, než si na ně vydělají a tak se zadlužují. Totéž dělají i státy. Dlouhodobé, perspektivní neláká, počítá se jen rychlý úspěch. Vnímáte ty příznaky kolem sebe?
Autorita a prestiž povolání učitele, nositele vzdělání a tedy budoucí prosperity poklesla na nebývalou míru. Úcta k právu a zákonům je minimální, protože ty často brzdí raketový úspěch. Zajímavé je už to, že u nás přechází ulice na červenou daleko víc lidí, než třeba v USA. Ideálem mládeže už není geniální vědec, který vynalezne něco fantastického nebo lék na rakovinu, ale zpěvák či vrcholový sportovec, který zazáří a vydělá. Tomu se chtějí podobat. Technika kolem nás mnohé zjednodušila a my prahneme po jednoduchosti. Proč se mám učit, když si to mohu „vygooglit“? Pokud nás webová stránka nezujme do tří sekund jdeme dál. Ztrácíme schopnost budovat solidní základy všeho. Respekt k tradici a zkušenosti předchozích generací poklesl i díky tomu, že se naše znalostí neustále mění a rozvíjí díky explozivnímu technickému vývoji.
Co s tím? Kdybych to věděl, tak bych tady neseděl a nepsal eseje, ale byl na výsluní. Nebo taky zatracen. Vývoj si půjde dál tak, že souhrn chování jednotlivců a skupin bude vytvářet celosvětové společenské a hospodářské klima. A to je dobře, protože nic lepšího není. Zasahovat do něj shora je nebezpečné, ale zdola naopak prospěšné. Různorodost názorů a chování je blahodárná, protože je transformovaná a průměrovaná do celkového obrazu. Když nás pár přesvědčí své potomky, že je dobré budovat pevné základy, občas se zastavit a rozhlédnout, že rychlý úspěch není všechno, tak možná za sto let…
12.6.2013