Každý jsme nějaký se svými povahami, zvyky, přáními a tužbami. Ale jsou
mezi námi i tací, kteří nejsou žádní, protože nic takového jako
povahu, zvyky, přáními nebo tužby nemají. Buď proto, že je to ani
nenapadne nebo na to prostě v klokotu každodenního života nemají
čas a životem prostě jen probíhají, vegetujíc od Dallasu k Hospodě,
či od integrálu k nové verzi software. Tím nechci říct, že jsem
sám neodkoukal pár dílů těchto a jiných skvělých dílek. Ale navzdory
tomu se občas pokouším zachovat si výše zmíněné atributy. Na svět
přicházíme jen s pudem sebezáchovy, ale smysl života hledáme po
celý následující čas, který je nám vyměřen a často marně. Naštěstí
asi neexistuje jeden univerzální Smysl života, protože to
bychom už o něm věděli a vyznávali ho. To by se prostě neutajilo,
zvlášť v Čechách. A tak si ten mlhavý obrys smyslu života můžeme
každý dotvářet k obrazu svému. A bylo by škoda si ho nedotvořit.
Ptáte se jak? Tak předně se zastavit, popřemýšlet a meditovat. Jestli
se dokážete přistihnout jak civíte do dálky a říkáte: ”Já se
tu honím jak blbec a zatím támhle v podhůří už krásně rozkvetly
třešně”, tak to už je meditace a jste rozhodně na dobré
cestě. My introverti to máme o něco snadnější. Ale zkuste si někdy
sami jak ozdravně působí si v ústraní popřemýšlet, co já vlastně
mám rád, co bych chtěl a co jsem vlastně nechtěl. Proč to a ne tamto?
Co jsem od života očekával v mládí a co mi z toho zbylo dnes?
Udělejte něco pro svá přání. Většina z vás asi po takové
meditaci neodvrhne svůj dosavadní život, neopustí rodinu a neodjede
strávit zbytek života mezi domorodce do Polynésie. Často stačí jen
malá korekce, malá změna priorit a budete se cítit mnohem šťastnější
a spokojenější. A žijte pro dnešek a neodkládejte svá přání. Já sám
jsem prvních třicet let života hromadil řadu knih z nichž
některé jsem ani nestačil přečíst s tím, že jednou se k nim
dostanu, že se budou hodit. Teprve v pětačtyřiceti jsem pochopil, že
žádné ”jednou” nikdy nepřijde, přebytečné knihy vyházel a
od té doby si kupuji jen knihy, které si chci přečíst hned dnes.
A druhým tajemstvím spokojeného života je pozitivní myšlení. Nevím,
jestli se k němu dá dospět již v bouřlivém a rozporuplném
mládí. Já jsem k němu našel cestu jednou když jsem se uprostřed
krásné přírody zastavil a s trochou překvapení si uvědomil, že
větší část života už mám za sebou. Náhle mi došlo, že ten zbytek si
chci řádně užít. A k tomu nepotřebujete Koženého peníze. Stačí
si uvědomit každý den a jedinečný svět kolem sebe a nenechat si ho
ničím kazit. Ano entropie, ďábel, stres či jak se všechna ta synonyma
zla jmenují, číhají kolem nás aby z naší mysli vypudili dobrou
náladu, ale zvykněte si jim to prostě nedovolit. Pozitivní myšlení je
prostě životní přístup. Když si zlomíte ruku musí být vaše první
myšlenka: ”Je to dobrý, noha by byla horší”!
Takže, až přijdete dnes domů, pohodlně se usaďte v křesle, usrkávejte
svůj oblíbený nápoj a pohledem a la Magda Vašáryová se zahleďte na
zarámované zátiší nebo korálovou lagunu v nástěnném kalendáři.
Nechte své myšlenky volně plynout . . . . květen 1997