V současné době jsme svědky krize demokracie, která jako by se vyprázdnila. Voliči chtějí naslouchat populistickým slibům o kterých řada z nich ví, že jsou nesplnitelné a politici se soustřeďují na korupci a vlastní prospěch. Voliči se nedovedou podívat realitě do tváře a politici nevědí, co s realitou. Sociální stát konce minulého století a počátku současného zdeformoval a pokřivil hodnoty. Pojem zásluhy nahradil nárok. Všichni se chtějí mít dobře a co nejméně pracovat. Hodnoty, rozuměj peníze, se nevytváří v továrnách prací nebo výzkumem, ale bankovními operacemi, často virtuálními. Nad otázkami o budoucnosti se jen mávne rukou. Carpe diem se stalo heslem dne. Změnili jsme se a tvrdá práce našich prarodičů po světových válkách a myslet na zadní kolečka je pro nás historií. Jako kdybychom byli utržení ze řetězu. Je to jen nějaká okamžitá infekce nebo reálný trend vývoje lidstva? Kdyby demokracie nefungovala jen u nás, řekl bych ještě jsme se stále nezbavili historické zátěže komunistické totality, ale ono to s ní není nejlepší ve většině Evropy. Je to i selhání elit, které kdysi své národy vychovávaly a střežily svobodu. Nyní si hledí hlavně ekonomických aspektů, což vede k bulvarizaci a komercializaci
Problémy společnosti jako fiskální politika, energetická strategie, reformy se staly natolik složitými a provázanými, že je nemohou řešit svými názory či hlasy občané, ale zůstávají na odborné administrativě. Tím se stále více stává organizace života společnosti abstraktní administrací. Mediálně se pak nediskutuje systém, ale vytržené politizované detaily, jak se komu hodí.
Kromě toho, že demokracie má problémy sama se sebou, tak neumí účinně čelit hrozbám od nedemokratických ideologií a systémů. Snaží se s nimi diskutovat svým jazykem vystavěným na našem hodnotovém žebříčku. Přesvědčuje nepřesvědčitelné a než se konečně zformuje k obraně předchází tomu nekonečná bezbřehá diskuse, která je tím pádem zcela neefektivní. Když se nakonec přijme řešení, je tak kompromisní, že nic efektivně neřeší.
Zahalena do pláštíku politické korektnosti neumí ani řešit nové aktuální výzvy a problémy dneška jako nepřizpůsobivost určitých sociálních skupin životnímu rytmu, narůstající přelidnění planety, postoj k vývoji klimatu. Je z toho nervózní a snáze podléhá trendu linkovat a dirigovat. A dělat chybná rozhodnutí.
Nespokojení lidé stále důrazněji vyhlíží mesiáše. Ať už s morálním krédem nebo tučným bankovním kontem, který by byl imunní vůči nákaze korupce. Vzpomínám si na studentské večírkové diskuse kdy jsme se shodli, že nejefektivnější formou vlády je osvícený absolutizmus. Tam je vše řízeno jednotným způsobem, specialisty, kteří tomu rozumí. Jenomže kde dnes vzít takového inteligentního, osvíceného monarchu nebo diktátora? Navíc osvícenost vydrží jen po omezenou dobu a pak se to zvrhne v neosvícenou diktaturu.
Takže nám nezbude nic jiného, než to s tou demokracií ještě vydržet. Neměli bychom se však spokojit s tím, že demokracie začíná oblečením saka a odchodem k volbám a končí vhozením lístku do urny. Potřebujeme lepší politiky nebo lepší voliče? Zajisté obojí, ale vyjít by to mělo od těch prvních a vysvětlit by jim to měli ti druzí.
6.12.2011