Z historie chemického inženýrství

Při uklízení archivu spolanského odboru inženýrských služeb byly nedávno nalezeny velmi zajímavé letité dokumenty, osvětlující některé aspekty počátků chemického inženýrství a svědčící o aktivní roli Neratovic. V jednom zaprášeném a myšmi ohryzaném svazku byly nalezeny záznamy a osobní poznámky Jana Kostky Komárka. Tento neratovický rodák byl z matčiny strany bratrancem známějšího badatele Járy Cimrmana a se svým příbuzným měl také podobné zájmy. Teprve nyní však vyšlo najevo, jak Komárek zásadním způsobem ovlivnil počátky a rozvoj chemického inženýrství.
Jako první objevil neidealitu v rovnováze kapalina pára a poukázal na ni v případě směsi voda ethanol. Stalo se to v Horních Uhrách, když navštívil palírnu lavorovice svého přítele Janka Kollára. Památná je jeho věta: ”Hm, to není ideální, takhle to nedělej”. Také s přestupem hmoty měl mistr značné zkušenosti, protože je známo, že se během svého plodného života patnáctkrát stěhoval. Přitom zjistil, že hnací silou byl vždy rozdíl v platu (kromě toho třináctého, kdy to byla povodeň). Difúzi objevil náhodou, když k sobě omylem přibalil kyselou okurku s třenou bábovkou. Pronikání octa do bábovky ho natolik zaujalo, že se mu věnoval po dva týdny, kdy neopouštěl laboratoř až objevil slavný Fickův zákon. Když konečně dorazil do oblíbené hospůdky a přátelé se ho ptali, kde tak dlouho meškal, odpověděl skromně, ”Ale, právě jsem přefickl jeden gordický uzel”. Dokonce i zarážky v míchání jsou jeho nápadem. Když jednou diskutoval s redaktorem Nebeským a Boženou Němcovou o české literatuře v kavárně Slávia, měla slavná spisovatelka opět nějaký světobol, což se projevovalo tím, že projížděla nápojový lístek shora dolů. Když po becherovce došla ke kontušovce a vaječnému koňaku, obořil se na ni mudrc slovy: ”Musím tě zarazit v tom míchání, kolegyně, sic už tu Babičku nedopíšeš”.
Přestupem tepla se mistr zabýval jednoho mrazivého lednového dne, když celý promrzlý přestoupil z otevřené drožky a vecpal se do přeplněné koňky na Karlově náměstí. Ihned pocítil změnu a správně usoudil, že za ni zaplatil větší tlakovou ztrátou a pak peněženkou, kterou mu pohotový kapsář v té tlačenici štípl. Své zkušenosti popsal v listě Prager Tagblatt ve svém fejetonu ”Něco za něco” (v orig. ”Etwas für irgend etwas”). Problematika tepelné izolace ho ostatně zajímala již v studentském věku a inspirovala ho k prvotině v gymnazijním časopise s mnohoznačným názvem ”Pod duchnou”. Cenné byly zejména z fenomenologického hlediska jeho cesty do Tibetu, kde s lamaistickými mnichy rituálně sledoval poklidné stékání tající vody po ledovcových stěnách a sestup ledovců samotných. Zde je také třeba hledat původ slova laminární a vysvětlení prof. Hirschfelda, že pojem laminární je odvozen ze stékání vody po srsti lam na deštných svazích And je v tomto světle zjevně falešné. Komárkovy podnětné diskuse s T. von Kármánem ve vídeňských veřejných domech vydatně přispěly k vzniku teorie mezní vrstvy. Říkával poněkud naivnímu aristokratu ”Teo, tu zrzku si nesmíš moc pouštět k tělu”. Mistrův vztah k technice byl však prozíravě ambivalentní, jako by již vytušil, že technika nám jednou přinese také Hirošimu a televizní seriály. Ač vynalezl tepelné čerpadlo, sám nosil kbelíky uhlí ze sklepa do čtvrtého poschodí a popel zpět na dvůr. V tom je třeba spatřovat jeho velikost, dnes stále ještě nedoceněnou.
Mistr měl i zásluhu na zformování Mendělejovy periodické soustavy prvků. Když se setkal s mladým Mendělejevem na jedné párty v Petrohradě, ten si mu stěžoval, že těch prvků je nějak moc a že v nich má dokonalý zmatek. ”To je přece jednoduché, Dmitriji Ivániči”, povídá mistr, ”my na to máme takové říkánky jako: Hanu Líbal Na Koleno Robustní Cestář Franta nebo Co Si Gertrudo Snědla? Plombu a nebo Běžela Magda Canyonem Srazila Banán Ramenem”. Vděčný Mendělejev pak také v úvodu své základní práce o periodické soustavě děkuje Komárkovi ”za cenné diskusní večery (doslova čuděsnyje diskuznyje věčerá)”. Dokonce chtěl na mistrovu počest pojmenovat nový prvek Bohemium. Ale o týden ho předběhli Němci a bylo z toho nakonec Germanium. Přesto se mistr dočkal. Na počest J. Kostky Komárka pojmenovávají avantgardní čeští chemici jeden ze základních prvků (P) kostíkem. Možná se teď ptáte, jak to, že se nám tento název na rozdíl od vodíku a kyslíku nezachoval do dnešních dnů? Může za to, jako již v historii tolikrát, lidská závist. Komárkův vědecký sok prof. Kočandrle velmi žárlil na toto mistrovo ocenění, odmítal tento název používat a neustále znovunastoloval problém pojmenování fosforu na zasedání učené společnosti spolu se svým protinávrhem, aby se vápník nově nazýval kočandrlík. Ovšem vidina názvů typu kostečnan kočandrlnatý již tehdy děsila naše učené předky, takže se prosadil zdravý rozum. Nakonec to byl mistr sám, kdo požádal o zpětné přejmenování kostíku na fosfor.
Esterifikaci nazval po své tetě Ester, která ač vdova po drogistovi měla slabost na ovocná vína, která si sama připravovala v okurkových lahvích. Občas na ně pozapomněla a tak došlo ke směsici alkoholického a octového kvašení. Mívala po něm obzvláště euforickou opičku s následnou kocovinou. Říkávala pak. ”Jene, musíš se mrknout na ten můj šnaps, je ňákej rozvernej”. Již pouhé přičichnutí mistra natolik zaujalo, že si vzal vzorek do laboratoře a tak přes etylacetát přišel na kloub esterifikaci.
Ve studentském věku byl neuvěřitelně blízko objevu těžké vody, když po týdenním zalévání konví u strýce v zahradnictví prohlašuje: ”V té vodě musí něco být, že je tak těžká”. A tady zasahuje jako tolikrát nevyzpytatelná náhoda v podobě sestřenice Růženky, která svým: ”Tak už se na to vykašli Honzíku a půjdem se vykoupat do Labe”, obrací mistrovy myšlenky zcela jiným směrem. Následující rok u moravského strýce ve Vizovicích dává do chodu první výplňovou destilační kolonu. Vysvětluje strýci, že ty pecky ze švestek je škoda zahazovat, sype je do cylindrické kolony a dosahuje vynikající kvality slivovice. ”Ta píše”, řekl pak uznale strýc ”za to vděčí tomu šmaku z pecek”.
Myšlenka rektifikace ho napadla po vleklých zažívacích potížích, kdy mu lékař musel opakovaně aplikovat klystýr. Když teplá voda zavedená do rekta vyvolá v zápětí větší výtěžek, proč to nezkusit i u destilační kolony. Vrací tedy část destilátu zpět a získává dokonalejší dělení.
V počátcích chemické výroby pracovaly v neratovické GECovce dvě příručí - laborantky. Ta blonďatá se jmenovala Anna a brunetka Líza. Neustále někde v koutě štěbetaly o ženských záležitostech. Vždy, když bylo třeba provést lučbu na vzorcích volal na ně mistr: ”Anna, Líza, šly sem a postaraly se”. A protože se tato situace opakovala mnohokrát za den, není divu, že ostatní začali procesu zkoumání vzorků říkat analýza, což postupně proniklo i do odborného jazyka. O jeho hluboce citlivém vztahu k přírodě svědčí i to, že když Komárek v Neratovicích začíná vyrábět první hubič a odpuzovač komárů a vůbec dotěrného hmyzu pod názvem ”KOMAR HALTER” označuje ho na obalu dovětkem ”bratři promiňte”.
Mistr předběhl svoji dobu také v oblasti kvality. Více jak sto let před ISO 9000 odmítá v balírně zaměstnávat slepce a zavádí Rukověť jakosti, kde rozlišuje výrobky do několika kategorií: povedlo se; chybička se vloudí; zákazník nepozná; zákazník pozná a vrátí. Desetiletí před Hoffmannovým Aspirinem izoluje z vrbových listů substanci, která ”tlumí horkost a zklidňuje hysterické ženy”. Jejímu dalšímu vývoji však zabránila vypuknuvší prusko rakouská válka a mistrovy potíže s prostatou.
Jeho objevy v oblasti tepelných výměníků poznamenal rušný Silvestr roku 1848. Pohled na sokolskou kapelu zdecimovanou rakouskou policií ho inspiroval k typu ”trubka v trubce” a oběti přílišných oslav, které skončily ve Vltavě spolu s purkmistrovou parukou k typům ”s plovoucí hlavou” a ”vlásenka”. Také pivovarnictví nebylo ušetřeno mistrova zájmu. Je pravdou, že slovo pilsner pochází z německého tvaru názvu Plzně, ale málokdo už ví, že pivní typ ”ležák” pojmenoval Komárek na počest svého synovce, notorického opilce a povaleče.
A tady, takřka v nejnapínavějším mistrovy zápisky končí neboť další listy padly za oběť nenechavým hlodavcům. V našem archivu je však ještě několik temných zákoutí lemovaných pavučinami a tak neztrácíme naději. Takže jednou, kdo ví?
zaznamenal Vratislav Hlubuček, Neratovice
(otištěno v ChemMagazínu 6/97 a v r. 98 v Chem pr.) leden až říjen 1997