Evropské osvícenské hnutí vytříbené předchozími četnými válkami a církevní inkvizicí dalo bezesporu vzniknout demokratické euro-americké civilizaci s důrazem na rozum, poznání a lidská práva. Žije se v ní příjemně. Proto se stala i motorem technologické civilizace a získala ekonomickou převahu ve světě. Postupně však podlehla jednomu klamu a sice, že tato civilizace jako nejsvobodnější a tudíž snad nejlepší se bude logicky šířit všude po celém světě spolu s hospodářskou globalizací.
Ukazuje se však, že je mnohem snadnější zvyknout si na Coca Colu, než na demokratické zásady. Jako by ztotožnění se s demokracií vyžadovalo i jistou předchozí historickou zkušenost. Už v Jižní Americe v hispánské kultuře, která má kořeny v Evropě, občas demokracie naráží a prohrává s diktátorskými režimy. Mnohem trnitější cestu prošlapává demokracie v Asii, kde jí stojí v cestě náboženské a kulturní odlišnosti. Především korán, který má také ctižádost šířit se po světě. Jestliže naše civilizace říká "byli byste hloupí, kdybyste ji nepřijali a nežili si klidu a pohodě, ale jak chcete", tak korán je v tomto mnohem striktnější. Svým příslušníkům ukládá dodržovat zásady muslimského náboženství a šířit je v prostředí, kde se nalézají. V jinověrcích nevidí bláhové bytosti, které ještě neprozřeli, ale často nepřátele.
Euro-americká civilizace může dříve či později rezignovat na svoji roli vzorového příkladu a říct si "když mě nechcete, tak mě nedostanete a žijte si po svém", ale mezitím si již zadělala na problém doma. Svou otevřenou osvíceneckou náručí léta vítala a přijímala nejen ty, kterým doma hrozilo nebezpečí, ale i ty, kteří poznali, že u nás se žije lépe a snadněji. První generace přistěhovalců si nového bydla zpravidla vážila, ale ty další přesně v duchu demokratických tradic které jsme je naučili jdou za svými kořeny. Hlásají své zvyky a své náboženství, ale nevzdali by se našeho životního standardu. Ono by to celkem nevadilo, kdyby jich bylo jen pár. Ale takhle postupně vznikají celé etnicky odlišné čtvrti a mění se charakter země i voličské základny. Když vyroste příliš mnoho mešit a počet žen v šátcích na ulicích se stane výrazným, začne si původní obyvatelstvo uvědomovat, že to možná s tou otevřeností přehnalo.
Ale co s tím v demokracii? Společnost se polarizuje v neplodných diskusích sahajících od oslavy multikulturnosti až po když se nechtějí integrovat, tak ať se sbalí a jdou tam, kde se žije po jejich. Když se původní obyvatelstvo opravdu naštve, tak parlament prosadí zákon o zákazu staveb mešit či nošení šátků a burek na veřejnosti nebo stoupnou preference populistických nacionalistických stran. A pomůže to? Samozřejmě, že ne, protože ti "jiní" se již cítí u nás doma a svůj domov si přizpůsobují k obrazu svému. A čas pracuje pro ně.
Nejmocnější zbraní nejsou totiž ideje, ale dělohy žen. A v porodnosti s nimi nedokážeme držet krok. Jak mocná je to zbraň ukázali za sto let Albánci v Kosovu, kde se z původní ho cca dvoutřetinového zastoupení vypracovali na více, než 90% většinu. Říkejte si vlídně a po demokraticku někomu, pro kterého je korán nezpochybnitelná pravda, že to je náš domov a oni by se tu měli jako hosté přizpůsobovat. V lepším případě se vám vysměje, v horším proti vám zasáhne. V rámci své racionality jsme jaksi pozapomněli, že rozumně se dá diskutovat jen s někým, kdo také ctí rozumové závěry a pluralitu názorů. Ve světě spíše platí ono přírodní, jsem silnější a tedy mám pravdu. Zatím jsme silnější my, ale nemyslím si, že nám to bude něco platné. Obávám se, že symbiotické soužití ve smyslu plodné německo-česko-židovské společnosti Čech 18. a 19. století je utopií.
Za pravděpodobnější považuji dva možné scénáře budoucnosti Evropy: buď vývoj půjde k rasově xenofobní civilizaci, která se vzdá demokratických ideálů a tedy také části své svobody v rámci zachování čistoty Evropy. Pak hrozí ovšem i válečný střet kultur. Nebo dožijeme v našich idealistických představách a Evropa bude za několik století trochu snědší a hranaté věže katedrál vystřídá kulatá symetrie mešit a minaretů. V obou případech to ale znamená konec evropské osvícenské civilizace.
22.11.2010 (otištěno v Neviditelném psu dne 24.11.2010)