Zima byla letos dlouhá, mrazivá, chvílemi pohádkově krásná, jindy zas vlhká a vlezlá. Ale už jsme ji skoro přečkali. Pomalu nám už docházela zásoba brambor ve sklepě, vitaminů v těle a optimismu v mysli. Teď je občas cítit ve vzduchu předjaří a ranné alergiky to už šimrá v nose. Je to předzvěst příchodu jara té puberty přírody. Změníme se všichni bez rozdílu věku. Jsme najednou trochu neklidnější, smířlivější a plni očekávání. A pak to přijde. Pupeny se nalejou a rozvinou v svěží nové listy. Objeví se první květy. Ze zachumlaných zimníků se vyloupnou dívčí a ženská lýtka a další vnady po řadu měsíců pečlivě skrývané před našimi zraky. Jakoby říkaly ”už jsme shodily těch pět kilo nadváhy z vánoc a jsme tady”. Zkrátka pastva pro včely i pro oči. březen 1997