Archa úmluvy

Se svým přítelem Janem se občas sejdeme nad lahví dobrého moku a filozofujeme o životě. Je to příjemné a uvolňující. Obzvlášť dnes, kdy sedíme na terase chaty, slunce se pomalu kloní k západu za zalesněné kopce a před námi na stolku dvě sklenky plné vonící šedé rulandy. Nevím, jestli to způsobily rudé, až krvavé červánky nebo náznak chuti fíků v rulandě, ale dostali jsme se až k době starozákonní. Přišla řeč na Mojžíše na hoře Sinaj. „Když se mu zjevil v hromech a blescích Hospodin a dal mu instrukce a pak tabulky s přikázáními, tak to byla typická ideologická indoktrinace“, napadlo mě. „Je to rafinované, co když to byli mimozemšťané? Vyvolený národ, Drang nach Palestina. Jako později jiný vyvolený národ a Drang nach Osten, či komunisté, vyvolený proletariát a Drang nach celý svět“. „To chceš říct, že svoboda vyznání je jen právo podlehnout indoktrinaci ideologií?“, namítl Jan. „Ne jen, ale i “, opravil jsem ho. „Konec konců katolická církev ve středověku a islám dodnes se projevují jako ideologie. A to zatraceně dogmatické.“ „Je obtížně nalézt hranici mezi vírou a ideologií“, připustil Jan.
Další doušky rulandy nás vrátily do starozákonní Palestiny. Došli jsme k závěru, že naše myšlenky potvrzuje i to, že Hospodin dal Izraelitům Archu úmluvy. Podivnou truhlu, ze které vycházelo světlo a která měla magickou moc. Ukazovala jim cestu, nosili ji i do bitev a chránila je proti nepřátelům. Nebyla zas tak velká, aby se do ní vešla nějaká účinná zbraň a přesto jí tolik věřili. První lahev rulandy nahradila druhá a nastávající šero jen uvolňovalo křídla fantazie. Myšlenky lehce klouzaly. Co mohla být, ta archa úmluvy? Byl to nejspíš nějaký digitální monitorovací systém, který Hospodina neustále informoval o dění z centra Izraelitů. Sledoval je, nenápadně usměrňoval, a když bylo třeba, ochránil je svými externími zbraněmi, které jakoby přiletěly z nebes. Znělo to logicky.
V lahvi už zbývalo docela málo, když Jana napadlo, že dnes je Archa úmluvy vlastně všude kolem nás. Neztratila se, byla jen upgradována. Vždyť co jiného znamená ten les dohlížecích kamer, odposlechy telefonů a možná i chytrých televizí? Náš život je zdokumentován na internetu. Programy používáme, ale už dávno do nich nevidíme, nevíme, co všechno dělají. Usměrňují nás média, formují náš jazyk a názory. Kdo se nepřizpůsobí, není sice (zatím) zlikvidován, ale je zesměšněn a vylučován z většinové společnosti. Velký Bratr nad námi bdí. Jo starý George Orwell byl moc chytrý a prozíravý pán.
„A víš, co je na tom nejhorší“, zeptal se Jan smutně? „Že je nám to tak nějak jedno. Bereme to jako samozřejmost, vegetíme si v blahobytu, tloustneme a říkáme si, že každá doba měla to svoje. A s tím oni počítají.“
Víno bylo dopito a my ještě chvíli mlčky seděli a dívali se na slábnoucí světlo na západě. No co, život není zas tak špatný.