Píše se rok 2222 a numerologové jsou na koni a předpovídají vesměs šťastný a úspěšný rok. Historická horečka z globálního oteplování již dávno vyšuměla a hladiny světových oceánů stouply od r. 2000 o pouhých 2,8 cm. V létě bývá i nadále horko a v zimě zima. Světové zásoby ropy se přece jen poněkud ztenčily, takže se už nepálí v autech, ale používají jen jako surovina v chemickém průmyslu pro výrobu plastů, léků a dalších výrobků. Auta jezdí na elektřinu a tankují zásuvkou. Díky moderním bateriím s nanomateriály trvá nabití deset minut, což tak stačí na vypití šálku kávy v bufetu čerpací stanice. Většina aut má sice i nadále možnost ručního řízení, ale používají ho jen výstřední podivíni a při hustotě provozu se to považuje za nebezpečné. Většina řidičů prostě na mapě displeje zvolí cíl cesty a stiskne tlačítko. Auto napojené na světový web ho bezpečně doveze k cíli. Panely fotovoltaiky už nehyzdí zahrady a pole, protože už dávno není dotována, ale naopak na ni byla uvalena daň za zábor zemědělské půdy. Setkáte se s nimi většinou jen na střechách domů jako pomocné zdroje a pak na Sahaře. Nové energetické větrníky se už nestaví a tak se krajina pomalu navrací k svému tradičnímu vzhledu. Ptáte se jak je to možné? Levná elektrická energie z fúzních termonukleárních elektráren tyto excesy vytlačila. Pomocí rezonanční X-ray katalýzy se podařilo ošálit drastické podmínky pro průběh slučování lehkých jader a to nyní probíhá i relativně malých zařízeních. Léčba rakoviny díky kmenovým buňkám pokročila tak daleko, že úmrtí na ní jsou spíše výjimečná. Takže by se zdálo, že pro devět miliard světové populace hotová idyla. Bohužel to není tak docela pravda a ďábel se vždy skrývá v detailu. Jsou trochu problémy s dostatkem pitné vody, ale to není to hlavní.
Marek a Jana se rozhodli, že by si chtěli pořídit potomka. Žijí spolu už pátý rok a klape jim to. Marek pracuje jako ajťák v bioinformatice a Jana je zaměstnána ve státní správě. Berňák je stále obávanou a respektovanou institucí, jako když před zhruba před 290 lety dostal obávaného mafiána Al-Capone. Janě už začaly tikat biologické hodiny a stále více si na netu prohlížela fotky rozkošných výběrových miminek. „Podívej Marku, ten je. Nebo tahle v tom růžovém, no není k zulíbání? “ I Marek by samozřejmě chtěl mít svého potomka, ale dobře věděl, že to nebude tak jednoduché. Splňovali i kriterium zákona prosté reprodukce, protože Markův otec před rokem zemřel. Nakonec se tedy rozhodli, že to martyrium podstoupí. Podle legislativy Světové rady je v prvním kole čekal kompletní genetický screening. Stačil k němu vzorek z ústní sliznice a odebrat krev. Automatické sekvencery pak projely celé jejich genomy a porovnaly jejich chromosomy. Zejména z hlediska paralelních zdvojených defektů. Teď tedy sedí v příjemném klimatizovaném zdravotním centru, popíjejí kolu a čekají na verdikt zdravotního komisaře. Jsou pochopitelně nervózní, protože už dvoje jejich známí tímto sítem neprošli. Neosobní úředník je nejprve vyzval, aby přiložili ke čtečce své zápěstní čipy pro kontrolu identity a pak pokynul, aby se posadili. „Je mou milou povinností vám oznámit, že jste prvním sítem prošli s výsledkem společných genetických defektů pod vyžadovaných 12%. To vás opravňuje k podání požadavku na deaktivaci vašich antikoncepčních biočipů a budete moct zahájit pokusy o přirozené oplodnění. Přeji vám úspěch, nashledanou“. Oba byli velmi šťastní a večer to pochopitelně oslavili lahví sektu. Oba dobře věděli, co by je čekalo, kdyby jejich společné genetické defekty přesáhly oněch magických 12%. Nikdy by spolu nesměli zplodit potomka. Jedinou variantou by byla implantace vajíčka od ženy dárkyně oplodněného spermatem dárce. Dárci byli vybraní vzácní jedinci s téměř zdravým genomem první třídy. Kvůli genetické diverzitě byli z různých částí světa a tak rasa potomka byla někdy překvapením. I tak se někdy stávaly maléry a narodilo se defektní dítě. No vlastně nenarodilo, protože bylo pochopitelně před porodem utraceno. Ve dvanácti letech byl každé dívce a chlapci implantován antikoncepční biočip, který neovlivňoval jejich sexuální život, ale zabraňoval početí. Původně se tento čip vkládal jen ženám, ale po desetileté zkušenosti s divokým otěhotněním nevěrných odblokovaných žen a také na nátlak feministek uzákonila Světová rada tuto povinnost i pro muže. Ještě týž večer odeslala Jana s Markem po netu žádost o deaktivaci svých antikoncepčních čipů a další den absolvoval Marek doporučené vyšetření spermatu. Jana se rozesmála, když na výsledku četla, že Marek má dostatečnou hodnotu hemživosti a představovala si jak se ty potvůrky hemží v jejím podbřišku. „Hele a na co jsi myslel, když jsi produkoval vzorek?“ zeptala se s úsměvem Jana. „Prosím tě, tam byla velká holografická obrazovka s masturbující ženou a prostorový zvuk“, opáčil Marek. „Tak vidím, že na mě nebo miminko jsi rozhodně nemyslel“, naoko se urazila Jana. „Myslel jsem na to, abych to měl co nejrychleji za sebou“, hájil se Marek. Políbili se v očekávání toho příjemného.
Uplynulo dalších osm měsíců, než se Janě podařilo otěhotnět. Průměrný počet spermií mužů totiž už dávno poklesl pod hranici, kterou v r. 2000 považovali lékaři za dostatečný důvod k umělému oplodnění, ale našim mladým se to podařilo. Janino těhotenství bylo bedlivě sledováno a musela v jeho průběhu projít postupně třemi zevrubnými genetickými vyšetřeními včetně odběru a analýzy plodové vody. Když jim lékař sděloval kladný výsledek toho posledního ulevilo se jim. „Víte nezjistili jsme žádnou kritickou vadu, pro kterou by porod nemohl proběhnout. To samozřejmě nevylučuje nějaký drobnější genetický defekt plodu. Za to vše můžeme poděkovat bezbřehému humanizmu a altruismu dvacátého a jednadvacátého století. Civilizace vyřadila evoluci a společnost dopustila, aby se rodili lidé s genetickými vadami. Nejen, že se rodili, ale jako menšina byli pozitivně diskriminováni různými výhodami a tak sami měli další potomky. Není divu, že se počet lidí s vrozenými vadami začal prudce zvyšovat a lidský genom dostávat na frak. V historii byly případy, kdy lidé toto nebezpečí rozpoznali. Již ve starověké Spartě dbali na zdraví potomků a zavedli první eugeniku. Tu pak v novověku zprofanoval Hitler. Ani ne tak myšlenkou vytvořit zdravý národ, jako tím dalším co prováděl a tím, že prohrál. Pak přišlo období zhoubné falešné politické korektnosti, kdy se problémy halily do líbivých slov. Světová rada se musela k eugenice uchýlit na konci minulého století, kdy se defektní lidé stali neřešitelným sociálním, ale i fiskálním problémem. Dnes samozřejmě defektní lidi nezabíjíme, ale důsledně zabraňujeme tomu, aby se narodili.Ovlivnilo to i pohled na menšiny. Už nemají tak na růžích ustláno jako dříve, ale musí se podřídit většině. Jen tak je možné zachovat udržitelný svět“.
Jana se doma stulila k Markovi. Do porodu zbýval týden či dva. „Víš, že mě z toho, co říkal ten doktor mrazí. Stále na to musím myslet“, zašeptala Jana. „Já vím, není to nic veselého, ale má bohužel pravdu. V každé době jsou nějaká ale“, odpověděl smutně Marek. „Miláčku řekni, že bude zdravé. Jestli bude mít každé očičko jiné barvy to nevadí, to se stává. Ale ať má v pořádku nohy a hlavu“, ozvala se smutně Jana. Marek ji vzal do náruče a na její rty zašeptal „Uvidíš, že bude v pořádku, a už za dva týdny ho tady budeme spolu chovat“.